Článek
Odkoukal jsem od paničky, co furt dělá s tou šedou placatou krabicí a za ty 3 roky jsem se to naučil. Doufám, že mně při psaní nenačapá, to bych nevysvětlil.
Zjistil sem, že je někdy dobrý dělat blbýho. A hluchýho. A když se panička zlobí, zabírá ještě nahodit nevinnej a chudinkovskej kukuč.
Vona teda, když se fakt naštve (párkrát do roka), tak mi ty kukuče nežere. Křičí, říká mi vořechu (to ví, že mně urazí), že sem škaredej (oba víme, že nejsem) a že se na mně zlobí (nevím, proč to musí ještě křičet, když je to na ní už tak dost vidět). A že se mnou skončila, abych na ni nemluvil. Tak si zalezu na postel a tvářím se nešťastně. Protože trochu su. Jo, a ještě nakáže celé rodině, aby na mně nemluvili a nehráli i se mnou.
A pak panička trpí. Přeju jí to. Vidím totiž, jak by mně chtěla muchlat, jak by mně chtěla dát něco dobrýho. Hryže ji svědomí, potvoru. Přisadím si svým ublíženým a pokorným výrazem, protože ona je tvrdá. Chce to vydržet aspoň den. Nejdýl vydržela tuším půl dne. Ale v poslední době to dává max. hodinu. Neulehčuju jí to. Chodím za ní všude – do kuchyně, do pokoje, i na záchod. A koukám. Ublíženě, smutně, a žádoucně.
A potom… potom přijde ten kýžený okamžik smíření, kdy mně obejme kolem krku a pusinkuje do kožíšku.
Vše odpuštěno, jede se dál!
Nechápu ale, proč se na mně panička vůbec zlobí. Vždyť ty kousky plesnivýho chleba se salámem v křoví – ona mi nedá! Nebo ten báječný jablkový závin z listového těsta a cukrem, co někdo rozblemptal na trávě v parku! Kus – kusanec sýra z pizzy v druhým parku! Takový mňamky. Prej, že mně pak bude bolet bříško. No tak bude, no. Ona mně trpět stejně nenechá a dá mi do misky bílej jogurt, kterej miluju. Tu probiotickou pastu už totiž nežeru. Jogiš je lepčí.
Vonehdá sem to teda trochu přehnal, to jsem chvíli myslel, že umřu. Ale to tak vonělo! V trávě u pole kdesi v lesích nahoře, ani nevím, co to bylo. Esi otrávenej hraboš, neb co. Pak mi bylo tak blbě, že sem žral i tu probiotickou pastu. Škručelo mi hrozně v bříšlu a strašně sem prděl. Ale sem se z toho dostal. Špatně si mně ta panička hlídá, to vám povím.
