Článek
Přestože jejich těla ukryl v lese tak, aby nešla najít, policie je s odstupem několika měsíců přesto objevila. Pomohlo jí mimo jiné to, že se bezcitný střelec zabitím vzácných šelem veřejně chlubil. Za to mu hrozí až tři roky za mřížemi.
Nad podobnými případy krutého zabíjení kriticky ohrožených zvířat zůstává rozum stát. Jen bezcitná zrůda může zastřelit vzácné zvíře, tím spíše celý pár. Bohužel nejde o jediný podobný případ, kdy po krvi toužící střelec zabil chráněného vlka. Vzpomínám na podobnou situaci z Krkonoš, kde neznámý pytlák smrtelně postřelil jiného vlka a poté ho nechal několik dnů umírat v obrovských bolestech. Nalezli ho ochránci přírody jen shodou okolností, protože vlk měl umístěný GPS obojek. Přišlo jim tehdy divné, že vysílá už 24 hodin ze stejného místa. Když ho objevili, tak v extrémních podmínkách zvíře krvácelo dokonce už třicet šest hodin. Zranění způsobené střelnou zbraní bohužel nebylo slučitelné s životem, přivolaný veterinář proto vlkovo trápení ukončil. Pachatele pokud vím, nikdy nedopadli.
Jsem proto velmi rád, že v případě zastřeleného vlčího páru na Mostecku šla policie najisto. Kromě střelcova přiznání prý mají i další důkazy a mohli proto zahájit trestní stíhání. Bezcitnému střelci nyní za zabití zákonem chráněných zvířat hrozí tři roky ve vězení a doufám, že soud na to bude pamatovat. Bohužel se nestává příliš často, aby policie vraha chráněného živočicha dopadla. A i pokud se pachatel přece jen najde, většinou dostane jen velmi nízký trest. Zabití hned dvojici kriticky ohrožených vlků by mělo být tím posledním impulsem, který tuhle benevolenci jednou pro vždy ukončí. Soud by měl přihlédnout k nebezpečnosti takového jednání a soudit co nejpřísněji.
Kromě trestu vězení by měl pachatel podstoupit psychiatrické vyšetření. Takový člověk není normální a obávám se, že může být nebezpečný i svému okolí. Tím spíš, že vlastní a používá ostře nabitou zbraň. Doufám také, že navždy přijde i o zbrojní průkaz a všechny zbraně mu budou zabaveny.
Z vlka, který se po mnoha letech od minulého vyhubení postupně vrací co české přírody, se v poslední době dělá stále větší strašák. Hlavně myslivci, pro které představuje konkurenci i vítanou trofej, jsou v jeho očerňování nejaktivnější. Na půdě České zemědělské univerzity dokonce uspořádali mezinárodní konferenci, na které argumentovali údajným přemnožením velkých šelem a volali po umožnění jejich plošného odstřelu. Pokud bychom jim to povolili, netrvalo by moc dlouho, než by vlka a další vracející se živočišné druhy z volné přírody opět vystříleli. Zvířatům je přitom mnohem lépe v lese, než když visí vycpaná někde v hájovně nad krbem.
Vlci do české krajiny vždy patřili a pomáhali udržovat stavy zvěře na rozumném množství. Jako výborní lovci pomáhají regulovat divoce žijící kopytníky a snižovat tak jejich přemnožení. Což by se hodilo například myslivcům na jižní Moravě, kde podle posledních zpráv i přes výrazný nárůst zastřelených zvířat přibývá spárkaté zvěře. To brzdí obnovu lesů poničených kůrovcem a suchem. Zrovna vlci, na které mají myslivci aktuálně políčeno nejvíce, v tom mohou hodně pomoci. Člověk by si měl proto návratu šelem vážit a ne proti nim bojovat.
Lidé a šelmy žili v sousedství po mnoho staletí a naučili se spolu koexistovat. Jejich návrat je příležitostí, jak na tento staletími prověřený vztah navázat. Musíme však odložit stranou nesmyslné strašení a řídit se fakty. Šelmy, které se pomalu vrací i do českých lesů, jsou plaché a kontaktu s lidmi se vyhýbají. Nebojím se říct, že pro člověka žádné riziko nepředstavují. Ostatně to potvrzují i statistiky, podle nichž za posledních více než 50 let není v Evropě prokázán ani jeden případ, kdy by zdravý a volně žijící vlk zabil člověka.
Zbytečné jsou také argumenty hospodářskými škodami na chovaných stádech. Těm se dá zabránit kombinací několika opatření včetně elektrického ohradníku či ovčáckého psa. Na jejich pořízení přitom chovatelům přispívá stát. Stejně tak hradí i vzniklé škody.
Člověk se stále více a více roztahuje, zabírá další část dříve divoké přírody a vytlačuje mnoho původních druhů. Některé vyhubil už úplně, u jiných populace klesla na naprosté minimum. Buďme proto rádi, že s námi nějaká zvířata ještě vůbec chtějí žít a važme si jejich návratu. Jsou tu stejně doma jako my. Proto je třeba jakékoliv nezákonné zabíjení chráněných zvířat jasně odsoudit a přísně potrestat. Jak moc nám záleží na okolní přírodě, nyní ukáže soud. Snad bude tento případ obratem k tomu, že si volně žijících zvířat začneme více vážit a necháme je žít tak, jak je jim přirozené.
Zdroj:
