Článek
V doupěti u své matky by se měla liščí mláďata cítit nejbezpečněji. V praxi ale právě tam velmi často naleznou smrt, když je ze zálohy přepadnou lovečtí psi vyslaní myslivci při takzvaném norování. Tento barbarský způsob lovu, který jasně naplňuje definici týrání zvířat, bohužel aktuální novela mysliveckého zákona mířící do sněmovny nezakazuje. Legislativní norma obsahuje více špatných bodů, kvůli kterým by ji poslanci měli odmítnout.
Týrání zvířat v podobě výše zmíněného norování by mělo být ve vyspělé společnosti dávno zakázané. Psi jsou při tomto způsobu lovu posíláni přímo do nor, kde jsou často i mláďata, většinou liščí. Jejich matka je brání doslova do krve, proti cvičeným psům však nemá šanci. Kromě ní ale útočníci zabijí i její mláďata, což považuji za obzvlášť barbarské. Nehledě k tomu, že v důsledku litého boje často dojde i vážnému zranění psa. Obojí jasně naplňuje definici týrání zvířat.
Pokud novela parlamentem v navržené podobě projde, bude to znamenat větší nebezpečí nejen pro lišky, ale pro veškerou lesní zvěř. Myslivcům totiž zákon nově nařizuje minimální počty zvířat, které musí postřílet. Pokud limity nesplní, dostanou pokutu. Stát tímto represivním způsobem přímo nabádá k masakrování volně žijící zvěře. Zároveň nijak neomezuje maximální odlovené množství, což může vést až k úplnému vystřílení konkrétního druhu z české přírody. Nejde přitom o planou hrozbu, v minulosti lovci mnoho druhů zvířat v naší krajině zcela vyhubili. Novela mysliveckého zákona dává tomuto středověkému scénáři zelenou.
Do středověku nás vrací i novinka v překládaném zákoně – možnost lovit lukem. Tento způsob lovu však zvěři působí zbytečné utrpení a v mnoha případech vede k dlouhému a bolestivému umírání. Je zbytečné, když jsme se bez tohoto způsobu lovu tak dlouho obešli, abychom ho opět povolovali. Úplně na druhou stranu pak míří další novinka, kterou chce ministerstvo zákonem povolit. Jde o povolení nočního lovu i za použití technických pomůcek. Zatímco dnes mohou myslivci v noci lovit jen divoká prasata, nově by mohli lovit i ostatní zvěř a to za použití jakýchkoliv pomůcek usnadňující lov. Ministerstvo je přitom ani netají tím, že cílem je maximálně uvolnit možnosti lovu. Nový zákon tak má jediný cíl: umožnit vystřílet z české přírody co nejvíce zvířat. To je naprosto neakceptovatelné.
Nový zákon o myslivosti však nepovede jen k decimaci zvěře, ale výrazně ohrozí i lidi pohybující se v lesích. Kromě toho, že umožní masivnější noční lovy, nenařizuje jejich organizátorům oznamovat je v nějaké centrální evidenci, kde by každý hned viděl, které oblasti a kdy budou nebezpečné, a mohl by se jim tak vyhnout. Zákon dokonce nechce po pořadatelích honů ani takovou samozřejmost, jako označení místa honu v terénu. Snadno se tak může stát, že se nic nevědoucí turista z ničeho nic ocitne přímo uprostřed palby. Označení takto životu nebezpečné oblasti by mělo být povinné. Zákon musí jasně stanovit, že před každou střelbou musí myslivci a lovci danou oblast jasně označit na všech příjezdových cestách a stezkách s uvedením data, od kdy do kdy hon probíhá a na koho se v případě problémů obrátit.
Ministerstvo zemědělství, které novelu připravilo, nevyslyšelo ochránce zvířat ani v dalším podstatném problému. Ti požadovali, aby zákon myslivcům úplně zakázal usmrcování volně pobíhajících psů, koček a jiných hospodářských zvířat, a nařídil jim pouze uspání takového zvířete. Máme přitom v živé paměti spoustu tragických událostí, kdy horlivý myslivec zastřelil psa pohybujícího se na kraji lesa v bezprostřední blízkosti svého majitele. Tomu mohl tento návrh předejít, ministerstvo ho ale s odvoláním na údajné zvýšení administrativní zátěže odmítlo. Považuji za skandální, že před účinnou ochranou života a zdraví živého tvora má přednost byrokracie.
Myslivecký zákon v předložené podobě legalizuje týrání zvířat, zjednoduší jejich vraždění, pod hrozbou sankci donutí myslivce střílet více zvěře a zásadně zhorší bezpečnosti lidí a jejich mazlíčků ve volné přírodě. To všechno jsou velmi vážné důvody, kvůli kterým by ho měli poslanci zamítnout.
