Článek
Takové situace byly dříve hlavně na vesnicích běžné, přestože to psům způsobovalo obrovskou bolest. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že jde o jasné týrání zvířat a vždy jsem proti této bolestivé praxi bojoval. Jsem proto velmi rád, že i poslanci dospěli k tomu, že takové jednání se psy není v dnešní době přijatelné a bude trestné.
Nejde jen o to, že je dlouhodobé uvazování psů na řetěz bolestivé, ale může být i velmi nebezpečné. Následující zážitek mi vyprávěl jeden známý. Když byl ještě malý, trávil letní prázdniny u babičky na vesnici. Těšil se nejen na kamarády, ale také na psa Ťapku, který po něm vždy radostně skákal a hlasitě ho vítal. Jako většina vesnických psů v té době (příběh se odehrál před desítkami let) trávil většinu života venku připoutaný k boudě. Jednoho odpoledne se známý vracel ze hřiště, kde s kamarády kopal do míče. Už na ulici zjistil, že je něco špatně. Ťapka ho totiž vždycky cítil na velkou vzdálenost a jeho příchod provázel radostným štěkotem. Tentokrát bylo až zlověstné ticho. Když známý přišel k jeho boudě, nejhorší obavy se naplnily. Obraz, který se mu naskytl, se mu pravidelně vrací. Nikdy ho z hlavy nedostal. A to už je dávno dospělý.
Oblíbený Ťapka visel oběšený na plotě. Sousedovi utekly slepice a dostaly se až k plotu, kde Ťapku svým pohybem provokovaly. Probudily v něm lovecké pudy a rozhodl se, že je pořádně prožene. Nikdo přesně neví, jak se dostal přes plot, přece jen byl dost vysoký. Možná použil nedaleký strom jako stoličku, možná mu probuzená touha lovit dodala mimořádné schopnosti. Jedno je nicméně jisté – podařilo se mu přeskočit plot, ale řetěz byl tak krátký, že dosáhl právě jen k plotu. Nebohý Ťapka tak zůstal viset na plotě, a přestože se snažil sebevíc, z dusivého sevření řetězu neunikl.
Ne vždy dlouhodobé uvazování dopadne až takhle tragicky, nicméně vždy takové zacházení psovi působí velké utrpení. Dlouhodobě uvázaní psi trpí na zkrácené šlachy, hrozí také zarůstání řetězu do kůže. Mnoho „chovatelů“ používá uvazování i jako formu trestu, přestože jde bez pochyby o jasné týrání zvířat, které je trestné. Neobstojí ani argument, že majitel psa za něj zodpovídá a musí proto zabezpečit, aby neutekl. To se ale dá udělat mnohem humánnějšími způsoby než nasazením škrtícího řetězu kolem krku.
Hlavně starší generace uvazování psů stále často jako týrání nevnímá, přijde jí to jako něco normálního. Normální to ale není a jsem rád, že to bude explicitně zakazovat i zákon. Poslanci se totiž shodli na tom, že je dlouhodobé uvazování psů na vodítku, lanu nebo řetězu týráním. Netýká se to přitom jen venkovních prostor, psi nesmí být uvazováni dlouhodobě ani v domácnostech či jiných vnitřních prostorách.
Doufám, že stejného názoru budou i senátoři, kteří budou nyní novelu veterinárního zákona posuzovat. Každý živý tvor má právo prožít plnohodnotný život, což živoření na pár metrech čtverečních s řetězem kolem krku v žádném případě není. Pes je od přírody určen k pohybu a svobodě, tak jim ji neberme. Představme si na jejich místě sebe samé, určitě by se nám takové omezení také nelíbilo. Tak k tomu nenuťte ani své zvířecí partnery. Každý, komu není psí život lhostejný, se mnou jistě bude souhlasit.
