Článek
Nedostupné bydlení, nedokončená dopravní infrastruktura, chybějící veřejné stavby. Problémy českého stavebnictví se dotýkají úplně každého. Mohli bychom sepsat dlouhou knihu o všech problémech, které tento sektor trápí. Ať už jde o neustále rostoucí ceny stavebních prací a materiálu, nedostatek motivovaných pracovníků či boj sousedů proti jakékoliv nové výstavbě. Nad všemi těmito i dalšími překážkami však ční ta největší a nejzásadnější – extrémně složitá stavební legislativa, která výstavbu spíše komplikuje, než aby ji usnadňovala. Nejsou to jen nářky stavařů, developerů a investorů, ale objektivní popis situace. Ostatně i podle Světové banky český systém povolování staveb dlouhodobě patří k nejkomplikovanějším na celém světě. Stejně tak i statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ) ukazují na setrvalý pokles českého stavebnictví.
Získat stavební povolení na středně velký bytový projekt, který je v souladu s územním plánem, trvá mnoho let. Zažili jsme bohužel i řízení táhnoucí se osm let. Reálně tak navrhujeme něco, co už za pár let nikdo nemusí chtít. Developer tak těžko může pružně reagovat na aktuální změny poptávky a preferencí klientů.
V takovém systému, kdy se musí plánovat na dlouhé roky dopředu, je důležitá hlavně kontinuita a předvídatelnost. Tedy přesný opak toho, jak vypadá česká stavební legislativa. Ta je totiž stejně chaotická jako celý povolovací proces. Stačí se podívat na minulý stavební zákon, který byl tak často novelizován, že změny už nikdo ani nedokázal spočítat. Není divu, když jich bylo na tři desítky a to včetně velmi zásadních změn. Než se nová pravidla stačila dostat do praxe, už platila nová. To působilo zmatky nejen investorům, ale i pracovníkům stavebních úřadů.
Smutnou ironií je to, že změny se nevyhnuly ani novému stavebnímu zákonu, který sliboval změnu kurzu a zásadní zjednodušení povolování nových staveb. Jeho první novela dokonce přišla ještě v době, kdy nový zákon ještě ani nebyl účinný. Přinesla přitom spoustu zásadních změn včetně odsunutí účinnosti zákona či zrušení navrhované soustavy státních stavebních úřadů.
Nezvládnuté spuštění digitalizace stavebnictví znamenalo nejen změnu na postu ministra pro místní rozvoj, ale také stále častější úvahy o dalších legislativních změnách. Prakticky jistý je dočasný návrat k původnímu systému povolování nových staveb, kdy bude opět možné používat také papírovou formu podání žádosti o stavební povolení. Ministr dopravy Martin Kupka, který má dočasně digitalizaci stavebnictví na starost, minulý týden na konferenci prohlásil, že tento hybrid by měl fungovat už od 1. prosince. Záležet však bude, zda se vládním stranám podaří prosadit legislativní nouzi. Jinak se tato legislativní změna v tomto krátkém čase stihnout nedá. Investoři i úředníci stavebních úřadů tak budou v nejistotě další minimálně měsíc a půl, protože není jasné, jaká pravidla pro povolování nových staveb budou platit na konci letošního roku. To je naprosto šílené.
Vláda navíc ve středu rozhodla, že nebude pokračovat v opravách současného systému digitalizace stavebnictví, ale nechá vytvořit systém zcela nový. Co to znamená reálně? Bude se muset „vysoutěžit“ nový dodavatel. Poté budeme čekat, zda se neúspěšní zájemci o tuto velkou státní zakázku neodvolají. Teprve pak začne vítězná firma pracovat. I ji čeká náročné testování nového systému a nikdo dopředu nedokáže garantovat, že vytvoří celý systém hned napoprvé bez jakýchkoliv problémů. Je jasné, že to je běh na dlouhou trať. Ministr Kupka tvrdí, že nový systém by měl být spuštěn nejpozději od 1. ledna 2028!. Ano, čtete správně. Nový systém nebude dříve než za tři roky. To je naprosto neuvěřitelné. Stavebnictví tak čekají další tři roky legislativního pekla. Po celou tu dobu navíc budeme povolovat stavby v jakémsi přechodném období, kdy se vrátíme k původnímu systému, kdy získání stavebního povolení trvalo neúměrně dlouho. A to se navíc nebavíme o tom, že celou věc mohou výrazně ovlivnit parlamentní volby v příštím roce. Středeční rozhodnutí vlády tak jen více zhoršuje chaos v české stavební legislativě a posílá celý sektor tolik důležitý pro celou českou ekonomiku mnohem hlouběji.
Developeři a investoři přitom volají po jediném – jasném, předvídatelném a dlouhodobě neměnném legislativním prostředí, ve kterém se dá zodpovědně plánovat na roky dopředu. Přijměte moderní stavební zákon, připravte digitalizovaný systém, proškolte úředníky stavebních úřadů, vybavte je potřebnou technikou a dejte ruce od stavební legislativy na hodně dlouho pryč. Stavebnictví potřebuje stabilitu. Bez toho se ode dna neodrazí. Do té doby budeme stále jen nadávat na nedostupné bydlení, chybějící obchvaty měst, nedokončené silnice a železnice či nedostatek škol a jiných veřejných staveb.
