Článek
Slovenští barbaři chladnokrevně zastřelili medvědici i se třemi mláďaty, jejichž jediným proviněním bylo, že se vydávali hledat potravu do blízkosti lidských obydlí. Podle dostupných zpráv nikomu neublížili, způsobili pouze materiální škody. Přesto se někdo rozhodl život těchto v celé Evropě chráněných a ohrožených druhů násilně ukončit.
Nikdo normální matku, která se stará o mláďata, jen tak nezastřelí. Musel by se ocitnout v přímém ohrožení života, aby na takové zvíře vůbec vystřelil. A i poté by si to pravděpodobně ještě hodně dlouho vyčítal. Ale zabít matku a poté i její tři mláďata, to dokáže opravdu jen duševní mrzák s nulovými morálními hodnotami.
O to smutnější je, že tuto vraždu nejspíš posvětili slovenští úředníci z organizace Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky. Její odbor komunikace a propagace celou věc bagatelizoval tvrzením, že „společně s medvědicí byla eliminována i všechna tři mláďata“. I jim nejspíš přišlo nepatřičné psát v souvislosti s mláďaty o zastřelení. Eliminace přece vypadá lépe. I v nacistickém Německu se oficiálně nemluvilo o vyvražďování Židů, ale „jen“ o konečném řešení židovské otázky. Obávám se, že situace na Slovensku dospěla do podobného bodu – cílem není vyřešit poklidné soužití s medvědem, ale jeho vyvraždění. Ostatně jejich střílení umožňuje i nový zákon.
Přitom tito pseudoochránci přírody dokonce vytvořili jakýsi zásahový tým pro medvěda hnědého, jehož oficiálním cílem je minimalizovat konflikty člověka s medvědem hnědým. Na svém webu dokonce tvrdí, že hlavní úlohou zásahové týmu je „co nejdřív po nahlášení výskytu medvěda v intravilánech měst a obcí zabezpečit bezpečnost lidí takovým způsobem, který je co nejšetrnější i k samotnému medvědovi. Cílem členů zásahového týmu je, aby medvěd odešel a nikomu neublížil“. Zní to sice pěkně. Jen škoda, že se tím neřídí i ve skutečnosti.
Prostor pro jiné a ne tak kruté řešení jistě byl. Ostatně starostka dotčené obce Poniky potvrdila, že medvědice do obce chodila pravidelně a na místní farmě se měla zdržovat takřka nepřetržitě. Času na záchranu nevinných životů chráněných tvorů bylo až až. Veterinář mohl medvědy naspat a převézt například do záchranného centra. Divím se, že nějaké podobné už Slováci dávno nezřídili, kdy tvrdí, jak mají s medvědy takové problémy. Údajně problémové medvědy mohlo přemísťovat tam. Slovensko se ale raději vydalo barbarskou cestou plnou krve vedoucí k opětovnému vyhubení celého živočišného druhu. Bezcitní jedinci s kulovnicemi dostali pro své vražedné choutky zelenou.
Slováci si přitom za problémy s medvědy mohou sami. Jde totiž o plachá zvířata, která se člověku běžně vyhýbají. Bohužel mnohé slovenské obce nedodržují základní opatření, která zmiňuje i výše zmíněná organizace, jejíž název je v současném světle protimedvědí hysterie výsměchem pravých ochránců přírody. Medvěd by do obcí nechodil, kdyby ho tam nelákala snadno dostupná potrava v podobně nezabezpečeného komunálního odpadu plného zbytků jídel. Stejně, jako naučili medvědy chodit do obcí jako do samoobsluhy, lze je přesměrovat na jiná „krmoviště“ zřízených na odlehlejších a liduprázdných místech. Ale to by se pak někdo nemohl chlubit výjimečnou trofejí.
Medvěd hnědý je v rámci Evropské unie chráněným druhem a je součástí přílohy II Bernské úmluvy, tedy úmluvě o ochraně evropské fauny, flóry a přírodních stanovišť. Na jeho ochranu EU vynakládá nejvíce peněz ze všech ohrožených druhů zvířat. Doufám tedy, že tento barbarský a s ochranou přírody naprosto neslučitelný postup slovenských politiků a úřadů nezůstane bez povšimnutí. Jen intenzivní tlak opravdových ochránců přírody a úřadů EU dokáže tohle vražedné barbarství na Slovensku zastavit. Podle starostky obce nechvalně proslulé zastřelením medvědice i s mláďaty se v okolí obce pohybují další medvědi. Nesmyslná vražda medvědice s mláďaty tak evidentně nic nevyřešila. To jejich životy jsou ve smrtelném nebezpečí. Snad nedopadnou stejně jako už mnoho medvědů před nimi.
