Článek
Zvířat, u kterých nikdo neřešil, zda jsou vůbec nebezpečná. Stačilo, když se dostali do hledáčku lovce. Ti už na sousedním Slovensku letos vystříleli 86 medvědů hnědých, další stovku zabijí do konce letošního roku. Ministerstvo životního prostředí potvrdilo, že vydá přesně tolik výjimek. Zabíjet se budou i medvědice s mláďaty, což je naprosto barbarské. Táborská zoologická zahrada proto na Slovensko kvůli porušení evropských zákonů podala stížnost k Evropské komisi. Ta se jí bude zabývat.
Medvěd hnědý je v rámci Evropské unie chráněným druhem a je součástí přílohy II Bernské úmluvy, tedy úmluvě o ochraně evropské fauny, flóry a přírodních stanovišť. Na jeho ochranu EU zcela oprávněně vynakládá nejvíce peněz ze všech ohrožených druhů zvířat. Slovensko se rozhodlo evropskou legislativu ignorovat. Už na jaře schválil slovenský parlament novelu zákona o ochraně přírody, která umožnila střílet medvědy i v případě, že nedošlo k útoku na člověka. Stačí, když se v dané lokalitě vyhlásí mimořádná situace a lovecké eldorádo je tady. K vyhlášení mimořádné situace přitom není nutné zjišťovat, zda medvědi v dané lokalitě opravdu představují riziko. Evropské právo přitom umožňuje odstřel jen prokazatelně problémových jedinců a to ještě jen v případě přímého ohrožení života člověka. Slovenský zákon je tak zcela jednoznačně v rozporu s evropskou legislativou.
Není se co divit, že se Slovensko vydalo cestou do středověku, kdy bylo běžné střílet po všem, co se v lese pohnulo a bylo jen trochu chlupatější než tehdejší člověk. Pratur, zubr evropský, vlk obecný, norek evropský. To je jen pár druhů zvířat, která člověk v naší přírodě vyhubil. Naši východní sousedi se nyní rozhodli, že na tento smutný list lidské krutosti přidají další zářez.
V tomto kontextu vůbec nepřekvapuje, že takzvaný zásahový tým medvěda hnědého je spíš týmem likvidačním. Velká část zastřelených medvědů je totiž jejich dílem. A to přesto, že na svém webu tvrdí, že hlavní úlohou zásahové týmu je „co nejdřív po nahlášení výskytu medvěda v intravilánech měst a obcí zabezpečit bezpečnost lidí takovým způsobem, který je co nejšetrnější i k samotnému medvědovi. Cílem členů zásahového týmu je, aby medvěd odešel a nikomu neublížil“. Ve skutečnosti medvědy nevyhání, ale rovnou střílí.
Slováci drtivou většinu medvědů postříleli bez toho, že by prokazatelně na někoho zaútočili. Svým životem často zaplatili jen za to, že se dostali velmi blízko zuřivým lovcům. Za nebetyčnou prasárnu pak považuji především bezcitné zabití medvědí matky i se dvěma medvíďaty. Jen tak zastřelit mládě dokáže jen naprosto bezcitný člověk, který by měl okamžitě vrátit zbrojní průkaz a jít se léčit. Ostatně mláďat zabili bezcitní lovci více a další mláďata se zabít chystají, jak ostatně prozradilo samo ministerstvo životního prostředí. To by se mohlo přejmenovat třeba na ministerstvo bezbřehého vyhubení. S ochranou životního prostředí nemá vydávání výjimek k odstřelu chráněných medvědů vůbec nic společného.
Slováci se stále odkazují na údajnou přemnoženost medvědů, ale žádná objektivní data to nedokazují. Naopak poslední vědecká zkoumání ukazují, že se medvědí populace na Slovensku udržuje na zhruba stejných počtech. Také za to, že se medvědi v některých případech stahují do blízkosti obcí, může člověk. Hlavně tím, že nedodržuje doporučení pro nakládání s odpadem a nechává ho nezabezpečený. Medvěd pak logicky chodí k popelnicím pro zbytky potravin jako do samoobsluhy. Proč by se jinde namáhal, když mu lidé cpou potravu doslova až pod nos?
Místo, aby lidé změnili své chování a medvědy nejen nelákali, ale i aktivně plašili, raději nalákaná zvířata zastřelí. Smutné je, že se na tom podílí i slovenští „ochránci přírody“ z organizace Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky, kteří nejen že přírodu nechrání, ale naopak pomáhají k vyhubení dalšího živočišného druhu.
Vědci přitom opakovaně varují, že jsme aktivními účastníky šestého hromadného vymírání druhů v historii planety Země. Zatímco předchozí měly na svědomí nejrůznější přírodní okolnosti, za to zatím poslední aktuální může výhradně člověk. Ten jen za posledních sto let dokázal vyhubit sedm procent živočišných druhů, dalším více než 13 tisícům druhů bezprostředně hrozí vyhynutí.
Masově vybíjet ohrožený druh je v takové situaci nejen barbarstvím, ale zločinem přírodě.
