Článek
Zatím neznámý pytlák ho smrtelně postřelil a bezcitně ponechal jeho osudu. Jen díky tomu, že měl GPS obojek, ho umírajícího nalezli ochránci přírody. Nezdálo se jim, že jindy neposedný vlk už více než čtyřiadvacet hodin vysílá data stále ze stejného místa. Když ho objevili, tak v extrémních podmínkách zvíře krvácelo dokonce už třicet šest hodin. Zranění způsobené střelnou zbraní bohužel nebylo slučitelné s životem, přivolaný veterinář proto vlkovo trápení ukončil. Po pachateli tohoto brutálního činu nyní pátrá policie, Správa Krkonošského národního parku podala trestní oznámení na zatím neznámého pachatele.
Nebudu spekulovat, zda šlo o po mimořádné trofeji toužícího myslivce, krutého chovatele ovcí či nějakého jiného náhodného střelce. Konkrétní viník zatím známý není. Co vím ale už teď zcela jistě je, že pachatel je bezcitná zrůda. Zastřelit jakékoliv bezbranné zvíře může jen barbar. Tím spíše, jde-li o ohrožené a přísně chráněné zvíře jako je vlk obecný. A už vůbec nepochopím to, že ho poté nechal umírat několik dnů v krutých bolestech. Pachatele by po dopadení mělo kromě přísného trestu čekat také psychiatrické vyšetření. Takový člověk není normální a obávám se, že může být nebezpečný i svému okolí. Tím spíš, že vlastní a používá ostře nabitou zbraň. Doufám také, že navždy přijde i o zbrojní průkaz a všechny zbraně mu budou zabaveny.
Z vlka, který se po mnoha letech od minulého vyhubení postupně vrací co české přírody, se v poslední době dělá stále větší strašák. Hlavně myslivci, pro které představuje konkurenci i vítanou trofej, jsou v jeho očerňování nejaktivnější. Nedávno dokonce na půdě České zemědělské univerzity uspořádali mezinárodní konferenci, na které argumentovali údajným přemnožením velkých šelem a volali po umožnění jejich plošného odstřelu. Pokud bychom jim to povolili, netrvalo by moc dlouho, než by vlka a další vracející se živočišné druhy z volné přírody opět vystříleli. Zvířatům je přitom mnohem lépe v lese, než když visí vycpaná někde v hájovně nad krbem.
Vlci do české krajiny vždy patřili a pomáhali udržovat stavy zvěře na rozumném množství. Jako výborní lovci pomáhají regulovat divoce žijící kopytníky a snižovat tak jejich přemnožení. Což by se hodilo například myslivcům na jižní Moravě, kde podle posledních zpráv i přes výrazný nárůst zastřelených zvířat přibývá spárkaté zvěře. To brzdí obnovu lesů poničených kůrovcem a suchem. Zrovna vlci, na které mají myslivci aktuálně políčeno nejvíce, v tom mohou hodně pomoci. Člověk by si měl proto návratu šelem vážit a ne proti nim bojovat.
Lidé a šelmy žili v sousedství po mnoho staletí a naučili se spolu koexistovat. Jejich návrat je příležitostí, jak na tento staletími prověřený vztah navázat. Musíme však odložit stranou nesmyslné strašení a řídit se fakty. Šelmy, které se pomalu vrací i do českých lesů, jsou plaché a kontaktu s lidmi se vyhýbají. Nebojím se říct, že pro člověka žádné riziko nepředstavují. Ostatně to potvrzují i statistiky, podle nichž za posledních 50 let není v Evropě prokázán ani jeden případ, kdy by zdravý a volně žijící vlk zabil člověka. Velké nebezpečí v našich lesích nehrozí ani od rysů či medvědů. I oni se člověku raději zdaleka vyhnou.
Zbytečné jsou také argumenty hospodářskými škodami na chovaných stádech. Těm se dá zabránit kombinací několika opatření včetně elektrického ohradníku či ovčáckého psa. Na jejich pořízení přitom chovatelům přispívá stát. Stejně tak hradí i vzniklé škody.
Člověk se stále více a více roztahuje, zabírá další část dříve divoké přírody a vytlačuje mnoho původních druhů. Některé vyhubil už úplně, u jiných populace klesla na naprosté minimum. Buďme proto rádi, že s námi nějaká zvířata ještě vůbec chtějí žít a važme si jejich návratu. Jsou tu stejně doma jako my. Proto je třeba jakékoliv nezákonné zabíjení chráněných zvířat jasně odsoudit a přísně potrestat. Prvním krokem k tomu je vypátrání a dopadení pachatele zatím poslední kruté vraždy nevinného vlka. Až dosud se policii takové pytláky dopadnout příliš nedaří. Snad tento případ bude konečně znamenat tolik potřebný obrat.
Zdroj:
