Hlavní obsah

Jak budou migranti rozmísťováni podle migračního paktu

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Evropská unie

Shrnuji vše, co se mi podařilo zjistit o rozmisťování migrantů podle migračního paktu. Vyčerpal jsem snad všechny možnosti, jak zjistit některé detaily. Mnohé pořád nevíme a nejspíš ještě dlouho nebudeme.

Článek

Nejznámější cestou, jak budou podle migračního paktu migranti přerozdělováni, jsou relokace. Ale ty by skutečně neměly být povinné. Přesto migrační pakt z různých důvodů povede k tomu, že migranti budou v ČR přibývat.

Pro zájemce doplňuji, že k jsem k tomuto článku napsal také úvod, který je k dispozici na síti X zde:

Povinné offsety (přebírání příslušnosti)

Každoročně se mezi státy budou povinně přerozdělovat příslušnosti k vyřízení žádostí o azyl, a to v počtu, který se vypočítá takto: 60 % z počtu relokací nařízených Radou mínus počet relokací přislíbených v daném roce všemi státy. Může se stát, že relokací bude v daném roce přislíbeno dostatek a offsety nebudou aktivovány. Ale není to moc pravděpodobné.

To, že se stát takto stane příslušný, znamená, že bude muset vyřídit žádost o azyl, kterou by jinak musel vyřídit jiný stát (zpravidla stát prvního vstupu na území EU).

Podle Ministerstva vnitra (MV) se offsety vztahují jen na migranty, kteří v přispívajícím státě už jsou a požádali v něm o azyl. V migračním paktu je však tato podmínka stanovena poměrně složitě a je možné, že se dočkáme ještě jiných výkladů.

Ale i výklad MV znamená, že migrantům, kteří se v rozhodném okamžiku (nejspíš vždy začátkem roku) budou vyskytovat na našem území a z nějakého důvodu tady požádají o azyl, budeme muset jejich žádost vyřídit. Pokud bude vyřízena kladně nebo sice záporně, ale migranta se nepodaří vrátit, což se daří jen minimálně, už nám zůstane.

Offsety a vliv okolních států

Nic neplatí věčně. Ani to, že ČR není cílovým státem migrantů. Může to platit dále, ale z více důvodů nemusí. Nebude to záviset jen na ČR, ale také na chování okolních států a celé EU.

Povinné offsety budou způsobovat povinné přijímání migrantů tím více, čím více se migranti budou shromažďovat v ČR. Opravdu nespoléhejme na to, že ani ve střednědobém výhledu nebudou. Hraniční kontroly, změny sociálních systémů a řada vlivů mohou situaci zásadně překreslit.

Riziko legislativní změny

Nyní je mechanismus povinných offsetů nastaven tak, že bude nejvíce dopadat na státy, kde se už dnes migranti nejvíce shromažďují. To jsou však současně státy s největší hlasovací silou v orgánech EU. Nevynechávejme proto ani riziko, že je to „přestane bavit“ a prosadí si změny, v jejichž důsledku začnou povinné offsety dopadat i na státy Visegrádu.

Očekávám, že většina států bude volit spíše jiné druhy solidarity než relokace. Úměrně tomu ovšem poroste tlak institucí EU a velkých, migračně zatížených států na relokace, případně na vnášení prvků povinných relokací do migračního paktu jeho novelizacemi.

Jednou je mechanismus povinné solidarity schválen a cesta od něj k jeho novelizaci je mnohem snazší než cesta z nuly až k povinným relokacím. Volně řečeno, polovina štangle pomyslného salámu je již ukrojena

Zrušení povinnosti příslušných států brát si migranty zpět

Pokud nastane závažná migrační krize, může Rada EU aktivovat článek 13 krizového nařízení, které je součástí migračního paktu. Ten je určen pro situace, kdy do některého státu naráz připluje či dorazí vysoký počet migrantů v krátkém čase a tito migranti se záhy rozprchnou po celé EU. Orgány takového státu migrantům v útěku nejspíš moc bránit nebudou, protože se jich tím fakticky zbaví. Za normálních okolností by orgány takového státu měly povinnost si většinu těchto migrantů postupně vzít zpět, jak je ostatní státy, kam uprchli, pochytají.

Jenže aktivací článku 13 bude stát, ze kterého migrant uprchl, zbaven povinnosti si jej převzít zpět, aby vyřídil jeho žádost o azyl. Ale stát, kam migrant uprchl, bude povinen si jej nechat a jeho žádost o azyl vyřídit. Vyřídí-li ji kladně, je hotovo. V případě, že ji zamítne, může se pokusit o jeho vrácení do země původu. To se ale u migrantů z Afriky a Blízkého východu prakticky vůbec nedaří.

Možnost vydírání států vzpírajících se relokacím

Rada může schválit vyšší částku za nepřislíbenou relokaci. Vyšší než oněch výchozích 20 tisíc Eur. Horní mez není stanovena. V paktu není nic, co by to znemožňovalo, což potvrzuje i MV.

Rada tak může vydírat státy vzpírající se relokacím tím, že „pokuta“ za nepřislíbenou relokaci bude vycházet tak vysoká, že některé státy „vyměknou“ a raději nějaké relokace přislíbí.

Zbabělost a aktivismus politiků

Nelze pominout ani riziko politického aktivismu zástupců (budoucí) české vlády, tj. aktivistické slibování relokací. Stejně tak nelze vynechat ani riziko kupčení s relokacemi, kdy budou vyměňovány za různé ústupky institucí EU a jiných států. Skutečně můžeme vyloučit, že nějaká budoucí vláda si řekne, že pár set relokací se „vsákne“, když na oplátku získá pro ČR nějaký ten ústupek mocných států EU?

Závěr

Vít Rakušan mnohokrát zopakoval, že na základě migračního paktu nebudeme nuceni přijmout žádného migranta. Podle mého názoru hrubě dezinformoval.

Migrační pakt sám o sobě vypoví jen o části problému. Přibereme-li však do úvah politickou realitu, zjistíme, že migrační pakt otvírá několik „kanálů“, kterými migranti budou v ČR přibývat.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz