Článek
Základním právním předpisem je nařízení EU o digitálních službách známé pod zkratkou DSA. Pro pochopení jeho dopadů na svobodu projevu je nutné si vysvětlit komplikovaný způsob právní regulace, který DSA používá. Je to důležité k porozumění, jak úřednická Evropská komise pomocí DSA vytvořila systém, ve kterém může bez demokratické kontroly tvrdě tlačit velké platformy (jako třeba X, Facebook, TikTok a podobně) k cenzurování obsahu.
Omlouvám se za delší a složitý text. Snad je aspoň srozumitelný. Takže:
- Kromě zjevně protizákonného obsahu, DSA žádné přímé příkazy k regulaci obsahu neupravuje. Využívá totiž zvláštní metodu právní regulace, kdy si platforma nejprve musí sama vyhodnotit tzv. systémová rizika, tedy rizika, že jejím prostřednictvím bude šířen závadový obsah. Podle toho pak platforma musí nastavit své smluvní podmínky pro uživatele, tj. pravidla používání.
- První „kouzlo“ tkví v tom, že DSA neponechává volbu zkoumaných systémových rizik na platformě, ale stanovuje jejich katalog. Najdeme mezi nimi řadu odkazů na lidskoprávní dokumenty, ale také perly jako „nepříznivý dopad na občanský diskurz“, „genderově podmíněné násilí“ (zde je třeba připomenout, že tím je dle Istanbulské úmluvy i násilí psychické) nebo „negativní důsledky pro duševní pohodu“.
- Rizikovost obsahu, který na sítě dáte, je měřena těmito systémovými riziky. Pokud platforma vyhodnotí závažnost dopadu, která je výsledkem kombinace systémového rizika z DSA a vašeho obsahu, tak, že překračuje určitou úroveň, musí zakročit. Jinými slovy, na uživatelský obsah, který znamená překročení určité úrovně systémového rizika, musí pravidla platformy stanovená podle DSA reagovat tak, aby došlo k minimalizaci této úrovně. To v praxi znamená potlačení, znepřístupnění, případně rovnou smazání takového obsahu.
- Z českého zákonodárství známe vyhlášky a nařízení vlády, které do větších detailů rozpracovávají zákony. Vyhlášky a nařízení vlády jsou právní předpisy. Pro jejich psaní proto platí určitá pravidla. DSA nepředpokládá vydávání závazných prováděcích předpisů, ale dobrovolných kodexů chování a pokynů (dále společně také jen "kodexy"). Ano, dobrovolných. To mimo jiné znamená, že na jejich obsah nejsou kladeny žádné významnější právní požadavky.
- Evropská komise už vydala pokyny k zmírňování systémových rizik pro volební procesy, kodex chování pro potírání on-line nenávisti a kodex chování o dezinformacích. Tyto kodexy jsou sice dobrovolné, ale všechny svým obsahem směřují k podpoře globalistického vidění světa a tím k potírání nesprávných názorů. Detailní výklad těchto kodexů je nad rámec tohoto textu. Nicméně každý si je může najít a sám se přesvědčit.
- DSA na jedné straně říká, že platformy musí nastavit svá pravidla tak, aby detekovala a minimalizovala systémová rizika, která předepisuje. Činí tak ovšem obecně a neurčitě. Platformy proto nemohou dostatečně přesně vědět, co mají dělat, aby DSA, resp. Evropské komisi vyhověly. Na druhé straně však DSA systémová rizika vymezuje dostatečně určitě na to, aby nebylo pochyb, že chráněn má být právě globalistický narativ (pohled na svět). DSA tedy platformám přikazuje, že pravidla platformy musí být nastavena tak, aby žádný obsah nemohl způsobit překročení určité úrovně některého z předepsaných systémových rizik.
- Zopakujme, že neurčitost DSA ohledně toho, jak mají tyto „cenzurní“ mechanismy platforem konkrétně a přesně vypadat, je vysoká. Jenže současně jsou velmi vysoké, natvrdo řečeno drakonické, pokuty, když tyto mechanismy nebudou fungovat tak, jak si Evropská komise představuje. Jak v takové situaci mají managementy platforem minimalizovat riziko, že na ně dopadne vysoká pokuta dle DSA, když s dostatečnou jistotou nelze stanovit přesnou podobu těchto mechanismů?
- Do této nejistoty přichází Evropská komise a elitní globalistické neziskovky s dobrovolnými kodexy. De facto jimi platformám vzkazují (parafrázuji): „Sice si můžete napsat svoje vlastní kodexy, ale pokud nebudou dostatečné, hrozí vám drakonická pokuta. My vám nabízíme naše kodexy, které jsou v pořádku. Jsou dobrovolné, nikdo vám je nenutí. Ale jejich přijetím se pokutám vyhnete.“
- Co tak asi často udělá management platformy? Pragmaticky a „dobrovolně“ přistoupí na kodexy zpracované Evropskou komisí a elitními globalistickými neziskovkami. Málokterý manažer platformy se odváží riskovat vysokou pokutu. Aktuálně takto riskuje Elon Musk a jeho síť X. A také zakouší důsledky svého vzdoru.
- Evropská komise touto kombinací drakonických pokut a výrazné neurčitosti DSA fakticky obchází právotvorný proces EU. Kodexy, které měly být dobrovolné, se tímto efektem změnily na „dobrovolné“, tj. fakticky se do značné míry staly závaznými.
- Druhé „kouzlo“ DSA tedy leží v této kombinaci, která Evropské komisi umožňuje bez demokratické odpovědnosti a ve spolupráci s šedou zónou globalistických neziskovek vydávát „dobrovolná“ pravidla, podle kterých je moderován, tedy cenzurován uživatelský obsah platforem. Formálně nezávazná, fakticky závazná. Jak je možné, že politici, kteří pro DSA v Evropském parlamentu a v Radě EU, včetně těch, kdo umožnili druhé zvolení Ursuly von der Leyenové, tuhle systémovou zradu ukrytou v DSA neprohlédli?
- Třetí „kouzlo“ je nakonec v tom, že tyto „dobrovolné“ kodexy, vydávané bez formálních pravidel a demokratické odpovědnosti, nemusí být politicky neutrální. Jinak řečeno, mohou vést k politicky zatížené regulaci obsahu na platformách. A že to tak s dosud vydanými kodexy také je, ale o tom třeba příště.
- Připomeňme, že politicky neutrální není ani katalog systémových rizik, kterými je každý váš obsah umístěný na platformu povinně měřen. Sečteno a podtrženo, přestože se DSA tváří neutrálně, mechanismy, které zavádí, politicky neutrální nejsou. Navíc dává velkou obtížně kontrolovatelnou moc neprůhledné struktuře tvořené Evropskou komisí a elitními globalistickými neziskovkami.
