Článek
O co šlo třem odbojům? Nebyly to snad československá státnost, národní sebeurčení, svébytnost, svoboda a demokracie? Jak jde s těmito hodnotami dohromady další zásadní oslabení hlasu České republiky v EU ztrátou práva veta? A co ztráta měnové suverenity přijetím eura?
Národní stát není jen území. Neodmyslitelně k němu patří národ, tedy lidé. Ovšem ne ledajací lidé, ale ti, kteří jsou ve své většině historickým národem, jehož étos v sobě nesou a žijí. Bolesti předků nejsou jen kapitolou v učebnici dějepisu, ale v nějakém smyslu a v různé intenzitě jsou pociťovány stále.
Vědí ti, co chtějí federalizovat EU, že nutným předpokladem plnohodnotné demokracie je existence jednoho politického národa? Jenže v EU máme 27 politických národů, nikoli jeden společný. Proto je požadavek na federalizaci EU nutně i požadavkem na oslabení demokratického vládnutí.
Odpověď na úvodní otázku je tedy taková, že vlastenectví politiků a aktivistů hlavního proudu je jednosměrné. Své vlastenectví směřují do minulosti. Do budoucnosti už hledí pokrokově. Jako by česká státnost byla exponátem v muzeu, který je sice krásný a vzácný, ale nesmí zatěžovat velké vize všelidského bratrství.
Proto se globalisté příliš nezatěžují otázkou, zda existuje nějaká míra migrace, nad kterou už nebude možné hovořit o národu ve stejném smyslu, v jakém pro něj předkové přinášeli své oběti. Nikdy vám to ale neřeknou přímo. Buď vám namítnou, že řešíte okrajový problém nebo že vyvoláváte nenávist, anebo obojí.
Jednosměrné vlastenectví globalistů je pouze hra na vlastenectví. Je to signalizování ctnosti bez obsahu. Odkaz předků využitý k budování vlastního obrazu, ale nežitý jako kritérium politického konání. Pochopitelně, svět je pestrý a lidé různí. Proto pro každého jednoho mainstreamového politika tato kritika platí v různé míře.
Patetické uctívání vlasti, přestože neškodí, není nutné. Izolace republiky od mezinárodní spolupráce by nás spíše poškozovala. Ne každý křikloun s českou vlajkou vlastenectví chápe. Ale není to prázdný pojem. Skutečné je však pouze tehdy, pokud oběti minulosti určují jednání v přítomnosti a politiku pro budoucnost.
Vlastenectví je vědomí toho, že hodnoty, za které ve třech odbojích bojovali naši předkové, mají nadčasovou platnost. Jistě, svět se vyvíjí. Přesto, jakékoli ústupky z těchto hodnot musí být měřeny oběťmi našich předků. Protože, jak řekl TGM, státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Bez jejich autentického žití nemůže česká státnost přetrvat.
