Článek
Axolotl mexický patří mezi nejvíc studovaná zvířata na světě a zároveň mezi ta nejohroženější. Dokáže si beze stopy nechat dorůst nohu, kus míchy nebo dokonce část mozku, jeho divoká populace se ale za necelých třicet let propadla z tisíců jedinců na kilometr čtvereční na pouhé desítky. Je to zvíře, které umí zachránit vlastní tkáň, ale samo sebe jako druh zachránit nedokáže.
Věčné mládě, které nikdy nedospěje
Většina obojživelníků prochází metamorfózou, tedy proměnou z vodní larvy v suchozemského dospělce. Axolotl tímhle procesem neprojde. Zůstává celý život ve vodním, larválním stavu, což se odborně nazývá neotenie. Zachovává si vnější žábry ve tvaru třásnitých výrůstků po stranách hlavy, ploutevní lem na ocase i vodní způsob života, přestože je pohlavně dospělý a schopný rozmnožování. Pohlavní dospělosti dosahuje zhruba v roce až roce a půl věku, dorůstá obvykle patnácti až pětadvaceti centimetrů, výjimečně přes třicet, a v zajetí se může dožít deseti až patnácti let. Ve volné přírodě přitom axolotl žije prakticky jen na jediném místě na světě, v kanálech čtvrti Xochimilco v Ciudad de México, kam se voda dostává ze zbytku dávno vysušeného jezerního systému.
Nejdelší genom, jaký věda kdy přečetla
V roce 2018 se týmu vedenému Sergejem Nowoshilowem z Max Planckova institutu v Drážďanech podařilo poprvé kompletně přečíst genom axolotla. Ukázalo se, že má 32 miliard párů bází, tedy zhruba desetkrát víc než člověk, a v době zveřejnění šlo o největší kdy osekvenovaný genom jakéhokoliv živočicha vůbec, dnes už ho velikostí předstihly jen dva další druhy. Analýza také odhalila, že axolotlovi v genomu chybí gen Pax3, jinak naprosto běžný a důležitý pro vývoj svalů a nervů u obratlovců. Jeho funkci u axolotla přebírá příbuzný gen Pax7, což je mezi obratlovci mimořádně neobvyklé řešení. Vědci se domnívají, že právě podobné genetické zvláštnosti mohou souviset se schopností regenerace, která dělá z axolotla jeden z nejdůležitějších modelových organismů moderní biologie.
Jak axolotl dorůstá ztracené části těla
Axolotl dokáže regenerovat nejen končetiny, ale i ocas, čelist, plíce, části srdce, míchy a dokonce i mozku, a to bez jizvy, která by u většiny obratlovců na místě zranění zůstala. Podle některých studií je schopný nechat si stejnou končetinu dorůst opakovaně, v řádu několika po sobě jdoucích amputací, a to v řádu týdnů. Přesný mechanismus, jak tělo pozná, kterou konkrétní část má na daném místě obnovit, byl dlouho záhadou. Novější výzkum z roku 2025 popsal, jak spolu při tomto rozhodování spolupracuje konkrétní enzym s genem citlivým na kyselinu retinovou, látku, která buňkám v podstatě říká, jak daleko od těla se nacházejí a jakou část končetiny mají proto obnovit. Lékařský výzkum si od podobných zjištění slibuje posun v léčbě ran a možná jednou i regenerace tkání u lidí, byť dorůstání celých končetin zůstává zatím jen ve sci-fi rovině.
Odkaz aztéckého boha
Jméno axolotl pochází z jazyka nahuatl a dá se přeložit zhruba jako „vodní příšera“ nebo „vodní duch“. Odkazuje na aztéckého boha Xolotla, dvojče boha Quetzalcoatla, spojovaného s večernicí, ohněm a podsvětím. Podle legendy se Xolotl proměnil právě v axolotla, aby unikl obětování bohům. Aztékové v oblasti dnešního Mexico City axolotly také lovili a jedli, což spolu s pozdější kontaminací a vysoušením jezerního systému přispělo k dlouhodobému úbytku divoké populace. Do vědeckého světa se axolotl dostal až v polovině devatenáctého století, kdy francouzští cestovatelé přivezli do Evropy první exempláře odchycené v jezeře Xochimilco, mimo jiné pro herpetologa Augusta Duméryla, který zvíře popsal a zavedl jako předmět vědeckého zkoumání.
Z tisíců na desítky: populace se hroutí
Čísla popisující stav divoké populace jsou zdrcující. Podle údajů, které cituje biolog Luis Zambrano González z Ústavu biologie Národní autonomní univerzity v Mexiku, žilo v roce 1998 v kanálech Xochimilka zhruba šest tisíc axolotlů na kilometr čtvereční. V roce 2008 to bylo už jen okolo sta a v roce 2015 podle některých odhadů kolem pouhých pětatřiceti jedinců na stejnou plochu. Univerzita v roce 2023 dokonce upozorňovala, že by axolotl mohl z divočiny úplně zmizet už v roce 2025, jde ale o odhad, ne o potvrzenou skutečnost, a přesný aktuální stav populace je těžké ověřit. Mezi hlavní příčiny úbytku patří postupující zástavba, znečištění vody a zavlečené druhy ryb, hlavně tilápie a kapr, které požírají axolotí vajíčka i mláďata. Ochranáři se snaží situaci zvrátit prostřednictvím projektu obnovených chinamp, tradičních plovoucích zahrad sloužících jako útočiště, a osvětové kampaně AdoptAxolotl. Čerstvá studie z března 2025 sledovala pomocí telemetrie pohyb axolotlů vysazených jak do obnovených přírodních kanálů, tak do uměle vytvořených nádrží, a zjistila, že zvířata dobře přežívala a lovila v obou typech prostředí, což dává ochranářům aspoň částečnou naději do budoucna.
Axolotl je tak trochu paradoxní zvíře. V teráriích a laboratořích po celém světě žijí jeho desetitisíce, patří mezi oblíbené domácí mazlíčky i klíčové modelové organismy medicínského výzkumu. V místě, odkud pochází a kde po tisíce let žil jako součást mexické krajiny a kultury, mu ale navzdory své pověstné schopnosti dorůst si cokoliv chybí jediné, co si sám vytvořit nedokáže, totiž čistá voda a nedotčený domov.
Zdroje
The axolotl genome and the evolution of key tissue formation regulators (Nature) — https://www.nature.com/articles/nature25458
Tento obojživelník zůstává věčně mladý a umí si vypěstovat nové srdce (National Geographic Česko) — https://www.nationalgeographic.cz/priroda/axolotl-regenerace-ochrana-mexiko/
Axolotls could disappear from Xochimilco canals in 2025 (Mexico News Daily) — https://mexiconewsdaily.com/news/axolotl-disappear-xochimilco-canals-2025/
Movement ecology of captive-bred axolotls in restored and artificial wetlands (PMC) — https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12043180/
