Článek
Mladí lidé dnes platí sociální pojištění do systému, ze kterého sami v důchodu možná moc nedostanou, a čím dál víc jich to štve. Na jednoho dnešního důchodce připadají zhruba dva až tři pracující, za třicet let to má být jen kolem jednoho až jednoho a půl. Kdo si myslí, že se ho tahle matematika netýká, protože do penze má ještě daleko, se plete nejvíc ze všech, protože právě on za ni jednou zaplatí nejvíc.
Průběžný systém stojí a padá na počtu pracujících
Český důchodový systém funguje na principu průběžného financování, dnešní pracující platí penze dnešním důchodcům, žádné velké úspory se přitom nikde nehromadí. Funguje to dobře, dokud je pracujících dost a důchodců relativně málo. Jenže populace stárne a rodí se míň dětí, takže poměr mezi těmi, kdo platí, a těmi, kdo pobírají, se rychle zhoršuje. Odhady počítají s tím, že zatímco dnes připadají na jednoho důchodce zhruba dva až tři pracující, kolem roku 2050 to může být jen jeden až jeden a půl, v nejhorším případě dokonce poměr jedna ku jedné. Pro mladé lidi, kteří dnes vstupují na trh práce, to znamená, že by museli platit čím dál vyšší podíl své mzdy na to, aby systém vůbec fungoval ve stejné podobě jako dnes, a to bez jakékoliv záruky, že na tom sami jednou vydělají. Zaplatit takový rozdíl jen vyššími odvody by přitom pro mladé pracující mohlo znamenat citelný pokles čisté mzdy, aniž by se jejich vlastní důchod v budoucnu jakkoliv zlepšil.
Schodek, který roste rychleji než ekonomika
Důchodový účet byl už v roce 2023 ve schodku téměř 73 miliard korun ročně a bez reformy by mohl podle odhadů narůst až na 350 miliard ročně kolem poloviny století. To je částka, kterou by musel odněkud stát vzít, ať už formou vyšších daní, nižších výdajů jinde, nebo rostoucího státního dluhu. Všechny tři varianty by přitom nejvíc dopadly právě na dnešní mladé a střední generaci, tedy na lidi, kteří by ještě desítky let pracovali a platili by účet za rozhodnutí, která padla dávno předtím, než se sami narodili nebo než začali pracovat. Průměrný starobní důchod přitom dnes činí zhruba 21 tisíc korun měsíčně a celkově se na penze v Česku vyplácí přes 700 miliard korun ročně, částka, kterou bude muset nést stále menší základna plátců.
Vyšší věk je vlastně v zájmu mladých
Právě proto je paradoxní, že se zvyšování důchodového věku často prezentuje jako útok na mladou generaci. Ve skutečnosti je to spíš pokus ochránit ji před ještě horším scénářem, kdy by musela systém dotovat mnohem víc peněz za mnohem horších podmínek, nebo by na stáří sama dostávala jen zlomek toho, co dostávají dnešní důchodci. Mezi ekonomy panuje shoda, že bez úpravy parametrů systému, tedy především věku odchodu do důchodu, není dlouhodobá udržitelnost realistická, politická vůle k razantnějším krokům ale dlouhodobě chybí a politici raději slibují nepopulární kroky odkládat. Odkládat řešení dnes tak fakticky znamená přenechat ho v ještě těžší podobě právě těm, kdo dnes protestují nejhlasitěji, tedy mladým lidem samotným. Čím dřív se parametry systému upraví, tím menší jednotlivé kroky stačí, a tím míň bolestivé je to pro každou generaci zvlášť.
Mladí lidé mají naprostou pravdu v tom, že je systém nefér. Jenže nefér není to, že se má důchodový věk zvyšovat, nefér je to, že se řešení odkládalo tak dlouho, až teď musí přijít najednou a citelně, místo aby se rozložilo do menších, dřívějších kroků. Čím déle politici s reformou váhají, tím dráž to jednou bude stát právě generaci, která dnes teprve začíná pracovat a platit. A ten účet mezitím dál roste.
