Článek
Rutina není nepřítel
Ráno v sedm dvacet stejná kavárna, stejný stůl u okna, stejné dvojité espresso. V osm patnáct vysazujete děti před školou. V půl deváté parkujete na stejném místě u kanceláře. V úterý a ve čtvrtek večer tenis, v pátek restaurace, kterou máte rádi, a v sobotu běh po stejné trase.
Nic z toho není chyba. Rutina nám usnadňuje život. Jen má jednu vlastnost, nad kterou většina lidí vůbec nepřemýšlí: opakovaná rutina vytváří vzorec — a vzorec se dá číst.
V roce 2010 analyzoval tým fyzika Alberta-Lászlóa Barabásiho anonymizované údaje o pohybu přibližně padesáti tisíc lidí. Výzkumníci z nich vypočítali teoretickou horní hranici předvídatelnosti lidského pohybu kolem 93 procent. To samozřejmě neznamená, že někdo dokáže s 93% přesností říct, kde budete zítra v deset hodin. Ukazuje to ale, jak silné jsou naše opakující se pohybové návyky.
Rutina je chodit do stejné kavárny. Zbytečná předvídatelnost je veřejně ukazovat, v jaký čas tam býváte a kde pravidelně sedíte. Rutina je vozit děti do stejné školy. Zbytečná předvídatelnost je, když lze z veřejného profilu poznat školu, kroužek, čas konce výuky a třeba i to, kdo dítě pravidelně vyzvedává.
Rozdíl není v tom, co děláme. Rozdíl je v tom, kolik toho o tom ví někdo, koho vůbec neznáme.
Telefon není jen telefon. Je to záznam našeho běžného života
Fyzickou a digitální bezpečnost jsme dlouho vnímali jako dvě různé věci: na jedné straně zámky, alarmy a osobní ochrana, na druhé hesla, phishing a kybernetické útoky. Dnes už je tahle hranice mnohem méně jasná. Mnohá fyzická rizika mohou začít informací a velká část naší digitální stopy vzniká prostřednictvím telefonu.
Fotografie z dovolené není problém proto, že je to fotografie. Rozdíl je mezi snímkem zveřejněným po návratu a fotografií, která právě teď oznamuje, že váš dům bude několik dní prázdný. Podobný princip platí u sportovních aplikací, veřejných kalendářů nebo příspěvků z konferencí.
Ilustrační vizualizace vytvořená pomocí AI. Běžná sportovní aktivita může být součástí digitální stopy, která v kombinaci s dalšími údaji vytváří čitelný vzorec.
Čtyři body mohou prozradit víc, než čekáme
Výzkumníci z MIT a Katolické univerzity v Lovani analyzovali v roce 2013 anonymizované údaje o pohybu přibližně jednoho a půl milionu lidí. Zjistili, že pouhé čtyři náhodně vybrané časoprostorové body stačily k tomu, aby bylo možné jedinečně odlišit 95 procent pohybových stop v daném datasetu.
Neznamená to, že ze čtyř míst zjistíte něčí jméno. Ukazuje to něco jiného: naše pohybové vzorce mohou být překvapivě jedinečné.
V bezpečnostní analýze se pracuje i s takzvaným mozaikovým efektem. Samostatný údaj může být bezvýznamný; až jeho kombinace s dalšími údaji vytvoří něco citlivého. Fotka z restaurace, trasa běhu, zmínka o konferenci, fotografie dítěte před školou nebo informace o dovolené — jednotlivě nic dramatického, dohromady už ale mohou ukazovat, kde člověk bývá, kdy tam bývá a kdy tam naopak není.
U dětí bývá rutina ještě čitelnější
Děti mají přirozeně velmi pravidelný režim. Škola začíná ve stejnou dobu, kroužek je ve středu, trénink v pátek a dítě většinou vyzvedává stejný člověk. Výzkum Univerzity Palackého, kterého se v roce 2022 zúčastnilo téměř dva a půl tisíce českých rodičů, ukázal, že informace o svých dětech sdílí online 69 procent z nich.
Neznamená to, že rodiče mají přestat děti fotografovat. Smysluplnější otázka je: Musí být veřejně vidět i jejich pravidelný režim?
U rodiny je přitom jedna z nejjednodušších bezpečnostních pojistek obyčejné ověřování změn. Pokud má dítě vyzvednout někdo jiný, přijde zpráva z nového čísla nebo se nečekaně změní program, stačí změnu potvrdit jinou cestou. Jedna minuta ověření je levnější než řešit následky špatného rozhodnutí.
Ilustrační vizualizace vytvořená pomocí AI. Školní cesta je přirozenou součástí rodinné rutiny — problémem není rutina sama, ale množství detailů, které o ní zveřejňujeme.
Ani profesionálové nejsou vůči rutině imunní
V roce 2024 zveřejnil deník Le Monde investigaci známou jako StravaLeaks. Novináři dohledali veřejné profily lidí, kteří chránili hlavy států — mimo jiné agentů americké Secret Service, členů francouzské prezidentské ochrany a příslušníků ruské Federální ochranné služby.
Z některých veřejně sdílených běžeckých aktivit šlo podle redakce odvozovat informace o pohybu chráněných osob. Na tom případu je zajímavá jedna věc: problém nebyla špatná technologie. Problém byla běžná rutina zveřejněná ve špatném kontextu.
Co tedy osobní ochrana skutečně dělá?
Když se řekne bodyguard, většina lidí si představí velkého muže v černém obleku stojícího metr od klienta. Jenže tahle viditelná část je až konec celého procesu.
Před ní jsou informace: co je o člověku veřejně známé, co zveřejňuje jeho rodina a co prozrazuje firma, kalendář, cestování nebo sociální sítě. Pak přichází plánování. Až potom fyzická přítomnost ochrany.
Profesionální ochrana tedy není především o tom, jak rychle někdo zareaguje. Je hlavně o tom, kolika problémům vůbec nedá příležitost vzniknout.
Ilustrační vizualizace vytvořená pomocí AI. Profesionální ochrana má v běžném prostředí působit především diskrétně a předvídat problém dřív, než je nutné na něj reagovat.
Čtyři jednoduché věci, které dávají smysl téměř každému
- Polohu zveřejněte až potom. Fotka z restaurace bude stejně dobrá i druhý den.
- Pravidelný režim dětí nechte mimo veřejný prostor. Škola, kroužek, čas vyzvedávání a osoba, která dítě vyzvedává, jsou dohromady mnohem citlivější informace než každá zvlášť.
- Neočekávanou změnu ověřte. Nové číslo, jiný řidič nebo nezvyklý pokyn stojí za jednu kontrolu navíc.
- Oddělte veřejnou událost od logistiky. Je v pořádku říct, že budete vystupovat na konferenci. Přesný čas příjezdu, hotel a doprava už veřejné být nemusí.
Bezpečnost nemá znamenat život ve strachu
Nejhorší způsob, jak přemýšlet o bezpečnosti, je začít se všeho bát. To není smyslem. Smyslem je odstranit hlavně rizika, která vytváříme zbytečně sami.
Choďte dál do své kavárny. Běhejte svou trasu. Dávejte děti do školy, kterou máte rádi.
Jen vysílejte míň a všímejte si víc.
Bodyguard přichází na řadu až ve chvíli, kdy běžná opatření nestačí. U většiny lidí stačí mnohem méně.
Robert Václavík se věnuje osobní ochraně a bezpečnostnímu plánování. Je zakladatelem společnosti Bodyguard Group.
Zdroje: Science; Scientific Reports; Univerzita Palackého v Olomouci; Policie České republiky; Le Monde; US Secret Service.
