Článek
Vztek je přirozenou součástí dětství. Někdy se spustí kvůli maličkosti – spadlé zmrzlině, nedovolené hračce, nebo proto, že věci nejdou podle představ. Rodiče často zažívají bezmoc, protože reakce dítěte bývá bouřlivá, nepřiměřená a zdánlivě nekonečná.
Dřív se doporučovalo dítě „zavřít do pokoje“, „nechat vyvztekat“ nebo mu dát studenou sprchu. A stále se to používá. Dnes už ale víme, že takové postupy spíš zvyšují stres a mohou mít dlouhodobé důsledky. Jak tedy s dětským hněvem zacházet jinak a vhodně pro děti i rodiče?
Zoufalý hněv: když dítě emoce zaplaví
Britská psycholožka Margot Sunderlandová rozlišuje dva typy hněvu – zoufalý a mocenský. Ten první se objevuje, když je dítě přetížené, úzkostné nebo frustrované. Nervová soustava nezvládá nápor emocí a dítě zkrátka „vybuchne“.
Autoři knihy Rodičovství jako cesta, psychoterapeut Jan Vávra a psycholožka Alena Vávrová, vysvětlují: „Když jde hněv na povrch ze zoufalství, dítě nemůže mluvit ani vysvětlovat, co prožívá. Navíc ani nevnímá okolí.“ Tyto záchvaty, označované jako tantrum, jsou projevem nezralé nervové soustavy a patří k dětství.
V takové chvíli pomáhá hlavně klidná přítomnost rodiče. Dětský psycholog Lawrence J. Cohen připomíná, že děti fungují jako citlivé radary – cítí, co rodič prožívá uvnitř. Pokud se dospělý jen navenek tváří klidně, ale uvnitř vře, dítě to vycítí. Naopak opravdový klid a přijetí dokáže dítě postupně zklidnit také.
Záchranné lano po bouři
Po určité době, kdy nejprudší emoce odezní, můžeme dítěti nabídnout pomyslné „záchranné lano“. Autoři Rodičovství jako cesta doporučují jednoduché kroky: obejmout, nabídnout změnu činnosti, nebo se zeptat: „Co by ti teď pomohlo?“
Psycholožka Alena Vávrová varuje před dvěma extrémy – rodiče někdy chtějí vztek rychle vymazat a hned odvést pozornost, nebo naopak nechávají dítě úplně bez reakce. Ani jedno není ideální. Důležité je citlivě vycítit okamžik, kdy už dítě potřebuje jemné vedení k návratu do rovnováhy.
Mocenský hněv: když dítě bojuje o moc
Druhý typ hněvu popisuje Sunderlandová jako „mocenský“ – dítě se snaží prosadit svou vůli a ovládnout okolí. Typicky zazní: „Ale včera jsi mi to dovolil!“ nebo „Chci to hned teď, mám na to právo!“
Autoři Rodičovství jako cesta souhlasí, že v takové chvíli není vhodné dítě objímat ani vyjednávat, protože by se dlouhodobě mohlo učit, že křikem či agresí dosáhne svého či alespoň něčeho příjemného. Důležité je reagovat i na formu a chování, ne na obsah: „Nelíbí se mi, jak o to žádáš. Takhle to ode mě nedostaneš.“
Neurovědec Daniel J. Siegel doporučuje v těchto situacích pomoci dítěti „zapojit horní mozek“ – tedy část, která řídí logiku, empatii a sebekontrolu. To znamená nejen nastavit hranice, ale i ukázat dítěti, jak svou potřebu vyjádřit jinak: prosbou, rozhovorem, domluvou. Rodič tu není soupeř, ale průvodce, který ukazuje směr.
Hranice bez ponížení
Problém nastává, když se rodiče nechají vtáhnout do boje o moc a začnou soupeřit či bojovat, nebo sám podléhá emočním výbuchům. Někdy se stane, že nám bouchají saze, je ale pak také dobré hledat, jak pomoci sobě a nechat se v tom podpořit. „Je pro děti frustrující, když je rodič fyzicky trestá a pak je trestá za to, že zkouší totéž na něj nebo sourozence,“ upozorňují Vávrovi. Dítě si totiž vzorce moci přenáší dál – na sourozence, spolužáky nebo i domácí mazlíčky.
Proto je důležité nastavit hranice bez ponižování a trestů. Rodič by měl být pevný a klidný, ale zároveň respektující. Dítě pak postupně chápe, že vztek není cestou k cíli, a učí se zdravějším způsobům, jak vyjednávat.
Shrnutí: rodič jako průvodce
- Zoufalý hněv → dítě potřebuje klidnou přítomnost a bezpečí.
- Po bouři → nabídněte záchranné lano a aktivně naslouchejte.
- Mocenský hněv → nastavte jasné hranice a ukažte jiný způsob, jak potřebu vyjádřit.
Jak připomínají autoři knihy Rodičovství jako cesta: „Nejlepší, co můžeme dětem dát, je náš klid, blízkost a důvěra, že jejich pocity zvládneme společně.“
Tento článek čerpá z rozhovorů v rámci podcastu Rodičovská posilovna (rodicovskaposilovna.cz), ve kterých zazněly myšlenky zejména z těchto knih:
- Margot Sunderlandová – Věda zvaná rodičovství,
- Daniel J. Siegel a Tina Payne Bryson – Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte
- Lawrence J. Cohen – Jak zacházet s dětským strachem
- Jan Vávra a Alena Vávrová - Rodičovství jako cesta
