Článek
1. Úvodní vymezení problému
Článek Štěpána Kořínka z 21. 2. 2025 prezentuje stanovisko, že obecní zmocněnci v přestupkových řízeních svým jednáním překračují rámec zákonného zastoupení a dopouštějí se neoprávněného poskytování právních služeb, tedy tzv. vinklaření. Tento názor je ovšem třeba podrobit pečlivé odborné analýze.
Český právní řád totiž explicitně uznává právo účastníka zvolit si svého zástupce nejen z řad advokátů, ale i z okruhu jiných osob. Ústavněprávní základ této svobody je nezpochybnitelný, a její popření by představovalo zásah do autonomie vůle jednotlivce i do principu spravedlivého procesu.
2. Ústavní a mezinárodní základ práva na zastoupení
a) Čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (LZPS) stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána spravedlivě, a má právo na právní pomoc od počátku řízení. Listina nikde neomezuje volbu zástupce jen na advokáty.
b) Čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv garantuje spravedlivý proces, jehož součástí je i možnost účinné obhajoby prostřednictvím zvoleného zástupce.
c) Pokud zákonodárce považuje odbornou kvalifikaci zástupce za nezbytnou, stanoví výslovně povinnost zastoupení advokátem (např. v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem). Pokud tak neučinil v přestupkovém či správním řízení, je zřejmé, že institut obecného zmocněnce je legitimní a zákonem předvídaný.
3. Zákonná úprava obecného zmocněnce
a) § 33 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.): účastník se může dát zastoupit zmocněncem. Není stanoveno, že musí jít o advokáta.
b) § 30 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky: obviněný z přestupku se může dát zastoupit zmocněncem, kterého si zvolí.
c) § 27 o. s. ř.(občanský soudní řád): účastník si může zvolit zástupce z okruhu způsobilých osob, není-li stanovena povinná advokacie.
Tato ustanovení nelze chápat jinak než jako vědomou volbu zákonodárce, který ponechává účastníkovi svobodu volby zástupce. Obecné zmocněnectví tedy není mezera ani obcházení zákona, nýbrž plnohodnotný procesní institut.
4. Rozlišení mezi advokacií a zastupováním obecným zmocněncem
Podle § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, poskytuje právní služby zejména advokát. To však neznamená, že každý projev právní pomoci jinou osobou je nezákonný.
Judikatura dovodila, že:
a) zastoupení obecným zmocněncem samo o sobě není výkonem advokacie,
b) znaky neoprávněného poskytování právních služeb jsou soustavnost, úplatnost a předstírání postavení advokáta,
c) jednorázové či bezúplatné zastupování, založené na důvěře účastníka v jeho zástupce, je výkonem ústavně zaručeného práva, nikoli protiprávní činností.
5. Odpovědnost a autonomie účastníka řízení
Právo účastníka zvolit si zástupce souvisí s principem autonomie vůle. Účastník nese odpovědnost za to, koho si k zastupování vybere, a musí počítat s důsledky, pokud zvolený zmocněnec nebude dostatečně kvalifikován.
Tento mechanismus je v souladu s právním státem: stát poskytuje možnost kvalifikované právní pomoci prostřednictvím advokátů, ale není oprávněn účastníka donutit, aby ji vždy využil.
6. Kritická reflexe monopolu České advokátní komory
Česká advokátní komora je veřejnoprávní korporace, jejímž posláním je regulace výkonu advokacie. Je však třeba zdůraznit, že ČAK nemá a nemůže mít „patent na právo“.
a) Zastupování v přestupkovém či správním řízení není vyhrazeno pouze advokátům.
b) Argumentace, že jen advokáti mohou zajistit kvalifikovanou ochranu, je zavádějící, neboť praxe ukazuje, že advokáti nejsou imunní vůči pochybením či nedostatku erudice. Do řad advokátů byli v minulosti přijímáni i uchazeči bez řádného právnického vzdělání (v době dřívější právní úpravy či na základě výjimek).
c) Omezování institutu obecného zmocněnce ve prospěch profesního monopolu by znamenalo nepřípustné privilegování jedné profesní skupiny na úkor základních práv občanů.
7. Závěr a doporučení
a) Obecní zmocněnci mají pevnou ústavní i zákonnou oporu a jejich činnost nelze paušálně kriminalizovat.
b) Neoprávněné poskytování právních služeb musí být vykládáno restriktivně, pouze na případy soustavného, úplatného a profesionálně předstíraného výkonu advokacie.
c) Omezení obecných zmocněnců by bylo nejen protiústavní, ale i sociálně nespravedlivé, neboť by zbavovalo občany volby a zvyšovalo jejich závislost na službách advokátů, které nejsou finančně dostupné všem.
Legitimní obecní zmocněnectví je tak nutno chránit jako projev svobody jednotlivce a záruku spravedlivého procesu, nikoli jej označovat za protiprávní fenomén.
