Článek
Myšlenka pansofie patří k nejambicióznějším a zároveň nejinspirativnějším konceptům evropského myšlení raného novověku. Je neoddělitelně spjata se jménem Jan Amos Komenský, myslitele, pedagoga a reformátora, který neusiloval pouze o zlepšení školství, ale o nápravu celého lidského světa. Pansofie – doslova „vševědění“ – však u Komenského neznamená encyklopedické hromadění informací. Je to projekt uspořádané moudrosti, která propojuje poznání, výchovu, etiku i společenskou odpovědnost.
Komenský žil v době hlubokých krizí: náboženských konfliktů, válek, exilu a rozpadu tradičních jistot. Právě v této zkušenosti dozrála jeho pansofická vize. Viděl, že lidé mají stále více dílčích znalostí, ale zároveň ztrácejí orientaci v celku. Pansofie proto vzniká jako odpověď na chaos – jako snaha vrátit poznání řád, smysl a lidský cíl. Nejde o vědění samoúčelné, nýbrž o poznání, které člověka zušlechťuje a vede k odpovědnému jednání.
Základní rys Komenského pansofie spočívá v propojování. Svět podle něj nelze chápat rozděleně: příroda, člověk, společnost, jazyk i duchovní rozměr tvoří jeden celek. Pravé poznání vzniká tehdy, když jsou tyto roviny nahlíženy ve vzájemných souvislostech. Proto Komenský odmítá úzkou specializaci bez vyšší orientace a usiluje o „světlo“, které osvěcuje celek reality. Tato metafora světla se v jeho díle opakuje: poznání má člověka vyvést z bloudění, nikoli jej zahltit dalšími informacemi.
Pansofie je zároveň hluboce pedagogická. Komenský byl přesvědčen, že univerzální moudrost nesmí zůstat výsadou učenců, ale má být přístupná všem – bez rozdílu původu, pohlaví či společenského postavení. V tom spočívá jeho revoluční význam. Výchova se u něj nestává pouhou přípravou na povolání, nýbrž celoživotním procesem formování člověka. Učit se znamená učit se chápat svět, sebe sama i své místo v řádu věcí.
Neméně důležitý je společenský a etický rozměr pansofie. Komenský věřil, že mnoho konfliktů, násilí a nespravedlnosti pramení z neporozumění, jednostrannosti a duchovní slepoty. Pansofické poznání má proto mírotvorný charakter: vede k dialogu, porozumění a schopnosti vidět svět očima druhého. Jeho slavná myšlenka „nápravy věcí lidských“ není utopií v naivním smyslu, ale realistickým apelem na odpovědnost vzdělaného člověka.
Právě zde se otevírá aktuální přesah pansofie do dnešní doby. Současný svět čelí jinému typu krize než Komenského Evropa, ale strukturálně velmi podobné. Nežijeme v nedostatku informací, nýbrž v jejich nadbytku. Digitální prostředí, specializace věd i fragmentace veřejné debaty vedou k tomu, že člověk často ztrácí schopnost chápat souvislosti. Komenského pansofie se v tomto kontextu jeví jako překvapivě moderní výzva: učit se myslet celostně, spojovat poznání s odpovědností a vracet vzdělání jeho lidský smysl.
V oblasti vzdělávání může pansofie inspirovat důrazem na mezioborovost, kritické myšlení a hodnotovou orientaci. Ve veřejném prostoru pak připomíná, že dialog a porozumění nejsou slabostí, ale předpokladem stability společnosti. A v osobní rovině nabízí cestu, jak se nenechat pohltit chaosem informací, ale proměnit poznání v moudrost.
Závěrem lze říci, že pansofie Jana Amose Komenského není historickou kuriozitou ani uzavřeným filozofickým systémem. Je to živá inspirace, která vybízí k odpovědnému zacházení s poznáním, k úctě k celku světa a k víře, že vzdělaný člověk může být zároveň člověkem mravným. V době nejistot a rozdělení působí Komenského pansofická vize jako klidný, ale pevný hlas připomínající, že skutečný pokrok nezačíná v technologiích, nýbrž v porozumění, řádu a lidské moudrosti.
Zdroj:
1. Comenius, J. A. (1966). De rerum humanarum emendatione consultatio catholica. Amsterdam: Academia Scientiarum Bohemoslovaca.
2. Comenius, J. A. (1992). Via lucis (Cesta světla). Praha: Svoboda.
3. Dlouhá, J. (2007). Pansofie v díle Jana Ámose Komenského. Envigogika, 2(1). Dostupné z: https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/18
4. Hofmann, J. (2010). Jan Amos Comenius and the Pansophic Idea. Frankfurt am Main: Peter Lang.
5. UNESCO (1992). Comenius: Apostle of Modern Education and of World Understanding. Paris: UNESCO. Dostupné z: https://unesdoc.unesco.org
