Článek
Státní systémy zdravotní péče nejsou příliš vstřícné k pacientům, jak ví každý, kdo hledal ambulantní ošetření v anglické NHS, a jsou proto obvykle doplňovány paralelními systémy zdravotního pojištění pro bohatší vrstvy. Dvojí systém pojištění dříve fungoval i v Holandsku a byl kritizován pro nefunkčnost a neefektivnost. Nový systém, který funguje od 1. ledna 2006, je považován za nejlepší v Evropě.
Jeho vznik byl po dlouhé a seriózní diskusi odsouhlasen všemi politickými stranami. Zrození systému bylo provedeno zdravotními a ekonomickými experty a zdravotnictví v té době nebylo předvolebním tématem (na základě dohody všech politických stran).
Tento systém sjednotil předchozí veřejné a soukromé pojištění do jednotného základního zdravotního pojištění, které je povinné pro všechny obyvatele. Funguje na principu soutěže mezi zdravotními pojišťovnami, které nabízejí základní pojištění za regulovanou cenu, zatímco stát garantuje kvalitu tohoto základního pojištění, dále časovou a místní dostupnost a finanční pomoc pro nízkopříjmové skupiny prostřednictvím systému příspěvků.
Cílem tohoto systému je zajistit univerzální přístup k základní zdravotní péči pro všechny obyvatele, přičemž je kladen důraz na individuální odpovědnost občanů a konkurenci mezi zdravotními pojišťovnami. Doplňkové pojištění se vztahuje na stomatologickou a fyzioterapeutickou péči.
Jak systém funguje:
Zdravotní pojišťovny
Počet není omezen. Na provoz může každá pojišťovna použít pouze 5 % z vybraných prostředků. Je tedy naprosto lhostejné, jestli si těchto 5 % rozdělí 5 nebo 30 zdravotních pojišťoven.
V Nizozemsku je 25 zdravotních pojišťoven. Tento počet zahrnuje jak velké, tak menší pojišťovny. I když čtyři největší společnosti pokrývají většinu pojištěnců, existuje i několik menších pojišťoven, které nabízejí služby v rámci základního a doplňkového zdravotního pojištění. Často se specializují na určitý druh péče – např. diabetiky. Tyto pojišťovny si konkurují mezi sebou, což znamená, že lidé si mohou vybírat pojišťovnu na základě ceny, pokrytí a dalších kritérií.
Zdravotní pojišťovny v Nizozemsku hrají klíčovou roli jako nákupčí zdravotní péče. Jsou zodpovědné za sjednávání smluv s poskytovateli zdravotní péče a za zajištění dostupnosti (místní a časová) a kvality služeb pro své pojištěnce. Na to dohlíží státní úřad. Pojišťovny soutěží na trhu o klienty nabídkou různých pojistných plánů a služeb, což podporuje efektivitu a inovace v poskytování zdravotní péče. Rozhodující je cena pojistky – nominální pojistné. Vždy však musí péče zahrnovat základní rozsah definovaný státem.
Příjmy zdravotních pojišťoven
V ČR odvádíme z hrubé mzdy 9 % (zaměstnavatelé) + 4,5 % (zaměstnanci) = 13,5 %. V Holandsku odvádí zaměstnavatelé 6,68 %. Počítejme průměrnou mzdu 50 000 Kč měsíčně. Pokud by to bylo v ČR stejné, odváděli bychom dnešním způsobem místo 81 000 Kč ročně 40 080 Kč.
40 920 ročně by průměrnému zaměstnanci zbylo na to, aby si za vlastní peníze koupil u některé ze zdravotních pojišťoven pojistku. Výše tohoto pojistného by byla stanovena jako pevná částka (nominální pojistné) zdravotní pojišťovnou, ale mohla by se lišit mezi jednotlivými pojišťovnami podle toho, jak úspěšně hospodaří. Pojištění by bylo vždy na rok a změna je možná vždy do 31. prosince na další rok. V ČR je možné změnit ZP 2× do roka, ale s tříměsíčním předstihem.
Pojistné platí každý pojištěnec starší 18 let. Rodiče musí své děti přihlásit k jejich vlastnímu zdravotnímu pojištění, ale za děti se neplatí žádné pojistné. Pojistné platí i důchodci. Osoby s nižšími příjmy mohou mít nárok na příspěvek na zdravotní pojištění. Pro jednotlivce je maximální roční příjem pro nárok na tento příspěvek 38 520 €. Výše příspěvku závisí na konkrétní finanční situaci pojištěnce.
Základní cena nominálního pojistného je v současnosti 1 440 euro, tedy cca 36 000 Kč. Tedy stále je občan s průměrným platem 4 920 Kč v plusu.
Připojištění – stomatologie 10-50 euro měsíčně, fyzioterapie 5-30 euro měsíčně.
Stát – zajišťuje kontrolu nad celým systémem nezávislým úřadem
Stanovuje rozsah základní péče, kterou musí ZP pro své klienty mít nasmlouvány.
- Péče v rozsahu současných vědeckých poznatků, která je specifikována standardy pro nejčastější diagnózy (diagnostika i terapie)
- Místní i časová dostupnost péče
- Fyzioterapie (prvních 10 návštěv si pacient hradí sám, zbytek ZP), možno se připojistit.
- Stomatologická péče hrazena není, je možné se na ni připojistit.
- Schvaluje pojistné plány ZP.
Stát nezasahuje do poskytování zdravotních služeb. Současná praxe v Česku, kdy města, kraje a stát dotují vlastní neefektivní poskytovatele jen deformuje trh. Jsou živnou půdou korupce a pro příklady není nouze, spíše naopak.
Zdroje státu se mají použít pouze v případě velké krize. Covid, povodně …
O aférách a financování FN ani není potřeba hovořit.
Současné prostředky, kterými stát dotuje vlastní poskytovatele, by se měly použít jako zdroje pro ZP, ev. jako příspěvky sociálně slabým skupinám na hrazení pojistného.
Spoluúčast
V Nizozemsku je zavedena povinná roční odpočitatelná položka. Tato částka představuje finanční podíl, který musí pacient uhradit z vlastních prostředků před tím, než začne pojišťovna hradit náklady na zdravotní péči. Výše této spoluúčasti je stanovena vládou a může se každoročně měnit. Některé zdravotní služby jsou od této spoluúčasti osvobozeny.
- návštěvy praktického lékaře
- péče o děti do 18 let
- porodní asistence
- screeningová vyšetření (např. mamograf pro prevenci rakoviny prsu)
- očkování stanovené vládou
Spoluúčast je stanovena na 385 € (9 625 Kč) pro roky 2024 a 2025. Pokud by ale využíval pouze péči praktického lékaře, další náklady by mu nevznikaly.
Pacient neplatí poskytovateli zdravotní péče (např. nemocnici) přímo. Náklady na léčbu nejprve uhradí pojišťovna. Následně pojišťovna poté po pacientovi požaduje úhradu spoluúčasti až do stanovené výše €385. Platby mohou být i postupné. Pacient tedy vždy dostává doklad o poskytnuté péči a její ceně.
Tedy všichni pojištěnci (přirození „revizní lékaři“) kontrolují, zdali dostali tu péči, kterou musí oni, ev. ZP, uhradit.
Dobrovolná spoluúčast
Kromě povinných €385 si pacient může dobrovolně zvýšit spoluúčast (např. o dalších €500). Výměnou za to dostane nižší nominální pojistné. Pokud se tady chová ke svému zdraví odpovědně, ušetří.
Poplatky u praktických lékařů a specialistů:
U praktických lékařů je péče hrazena pojišťovnou a pacient neplatí žádné poplatky. Osobně bych nějaký poplatek zachoval. V Holandsku to byla ale podmínka zavedení nového systému.
U specialistů je vyžadováno doporučení od praktického lékaře. Pokud pacient navštíví specialistu bez tohoto doporučení, náklady nebudou pojišťovnou plně hrazeny. Doporučení se vztahuje vždy na jednu diagnózu. Pak nezáleží na počtu návštěv. Pokud pacient není s péčí specialisty spokojen může být vyšetřen jinde, ale pouze po souhlasu jeho zdravotní pojišťovny.
Objednací doby jsou od 2 do 4 týdnů. Pokud by byly delší, musí ZP nasmlouvat více ambulantních specialistů či nemocnic. K tomu slouží právě časová dostupnost péče, která je státem kontrolována a její nesplnění může vést až k zrušení licence pro ZP.
Trochu statistiky
ČR 11 mil. obyvatel
Holandsko 18 mil. obyvatel.
Počet praktických lékařů (ČR PL a PLDD)
ČR 7 600, Holandsko 13 050, po přepočtu na velikost ČR u nás chybí 375 praktických lékařů.
Celkový počet lékařů
ČR 47 000 Holandsko 61 450, po přepočtu máme o 9 450 lékařů více.
Neurologové
ČR 1 100, Holandsko 1 000, po přepočtu máme o 489 neurologů více.
Všeobecné nemocnice
ČR 160, Holandsko 143, po přepočtu máme od 73 nemocnic více
Univerzitní nemocnice
ČR 12, Holandsko 8, po přepočtu máme o sedm univerzitních nemocnic více.
Je jasné, že tato čísla nelze plně vztáhnout na český zdravotní systém. Ale o něčem svědčí. U počtů neurologů (jeden z oborů naší společnosti) mohu říci, že oproti Holandsku či Německu je náš obor rozšířen významnou částí ortopedie, neurochirurgie a psychiatrie. Což částečně vysvětluje větší potřebu neurologů v ČR. Obecně lze říct, že máme nadbytek nemocnic, včetně fakultních, nedostatek praktických lékařů a dostatek lékařů ostatních odborností.
Jsem zvědavý, která politická strana se k tomu postaví čelem. Pak budu mít jasno koho volit. Ale obávám se, že mít jasno nebudu.
Tento článek neslouží jako kritika lékařů, ale politiků, kteří dnešní stav způsobili svou nečinností.
Roman Flašar,
Neurofyzionet, s.r.o.
Zdroje:
