Článek
Mýty a realita spoluúčasti
Spoluúčast je v české společnosti často démonizována. Objevují se obavy typu: „Pacienti musejí mít péči zdarma,“ „Sociálně slabí si péči nemohou dovolit,“ nebo „Nechceme americký model zdravotnictví.“ Tyto argumenty však vycházejí z nepochopení problematiky, nebo záměrného odporu vůči změně, která by mohla narušit současné pohodlné postavení některých subjektů.
Ve skutečnosti je aktivní zapojení občanů do financování zdravotní péče nezbytné. Přinese systémovou změnu – každý občan se stane jakýmsi „revizním lékařem“, neboť bude osobně vnímat dopady své spoluúčasti. Výpisy ze zdravotních pojišťoven mají dnes mizivý efekt – málokoho zajímají a i v případě zjištěných nesrovnalostí zůstávají často bez reakce.
Struktura současného financování
Celkový objem financí ve zdravotnictví: 100 % (550 miliard Kč)
- Veřejné zdravotní pojištění: 90 % (500 mld Kč)
- Zaměstnanci: 50 %, stát: 35 %, přímé platby: 5 %
- Státní rozpočet: 3–5 % (zejména pro státní nemocnice)
- Fondy EU: 1–2 %
Nový přístup: Přímá odpovědnost občanů
Polovina prostředků na zdravotnictví – přibližně 25 000 Kč na občana staršího 18 let – by zůstala v jejich vlastních peněženkách. Druhá polovina by byla, stejně jako dnes, přerozdělena mezi zdravotní pojišťovny podle zdravotního stavu pojištěnců. Tento princip umožňuje solidaritu bez nutnosti hodnotit individuální zdravotní riziko.
Každý občan by měl dvě základní zákonné povinnosti:
- Vybrat si zdravotní pojišťovnu na jeden rok (cca 17 000 Kč ročně)
- Hradit spoluúčast v rozsahu cca 8 000 Kč ročně za péči u ambulantních specialistů a v nemocnicích, s výjimkou:
- návštěv praktického lékaře (lze diskutovat o symbolickém poplatku),
- péče o děti do 18 let,
- porodní asistence,
- screeningových programů (např. mamograf),
- očkování stanoveného vládou,
- další péče (po dosažení limitu spoluúčasti) by již byla hrazena plně zdravotní pojišťovnou.
Finanční mechanismus - jak získájí občané zdroje na spoluúčast
Zaměstnanci by přestali odvádět 13,5 % z hrubé mzdy, ale jen polovinu – zbytek by zůstával jim. Při průměrné mzdě 50 000 měsíčně se jedná o cca 35 000 Kč ročně. V Nizozemsku se odvádí 6,68 %, což je srovnatelná úroveň.
Důchodci (studenti, mateřská …) by obdrželi částku (navýšení důchodu), kterou za ně dnes odvádí stát – v roce 2025 jde o 154,6 mld Kč (cca 2 127 Kč měsíčně – tedy cca 25 000 Kč ročně).
Tyto prostředky by musely být použity přímo na úhradu pojistky i event. spoluúčasti.
Dopady na chování pojištěnců
- Vyšší spokojenost díky tomu, že o části svých prostředků rozhodují sami.
- Transparentní výdaje – místo státních rozhodnutí budou platby zřejmé a kontrolovatelné.
- Motivace k výběru pojišťovny – pojišťovny se budou lišit cenou a sítí smluvních poskytovatelů.
- Spoluúčast bez stresu – pojišťovna uhradí péči a následně zašle účet pojištěnci (nikoli při návštěvě lékaře).
- Regulace návštěv specialistů – přístup přes praktického lékaře a omezení duplicity (např. pět různých ortopedů za rok bude hrazeno jen částečně).
- Omezení přetížení neurgentních příjmů v nemocnicích - dnes je asi 80% návštěv neindikovaných.
Díky těmto principům se zvýší role praktických lékařů, zkrátí se čekací doby a sníží tlak na ambulantní specialisty a nemocnice. V současnosti chybí cca 1 000 praktických lékařů a 1 mil. občanů stále nemá vlastního praktického lékaře, což prodražuje systém a prodlužuje čekací doby (např. neurologické vyšetření až za 3–4 měsíce). V Nizozemsku je běžná čekací doba 2–4 týdny.
Pacienti se také začnou více zajímat o vhodnost indikovaných vyšetření a vznikne poptávka po jasných léčebných a diagnostických standardech.
Doplňková pojištění
V Nizozemsku nejsou hrazeny například stomatologická péče či fyzioterapie. Připojištění stojí 10–50 € měsíčně (stomatologie) a 5–30 € (fyzioterapie). To motivuje občany k lepší péči o své zdraví.
Volitelná spoluúčast
V Holandsku ještě existuje možnost dobrovolného navýšení spoluúčasti, které je propojené se snížením ročního pojistného.
Závěr
Uvedená čísla nejsou exaktní ekonomickou analýzou, ale odhadem na základě porovnání s nizozemským modelem. Přesné parametry by se mohly lišit, avšak systémový efekt na kvalitu a dostupnost péče by byl zásadní.
Proč tento text vznikl?
Jsem více než 30 let aktivní v každodenním provozu zdravotnického zařízení v oborech neurologie, fyzioterapie a radiologie. Naše rodinná firma zaměstnává přes 80 lidí. V posledních letech s obavami sleduji zhoršující se dostupnost péče, neefektivní preferenci státních zařízení a celkovou stagnaci systému. Věřím, že změna je možná – a právě pacienti a zdravotní pojišťovny mohou být jejím hnacím motorem. Když to jde jinde, proč ne u nás?
Roman Flašar
Neurofyzionet, s.r.o.
Zdroje:
www.tribune.cz
