Článek
Co se vlastně stalo
Miroslav Koubek převzal reprezentaci, která se do baráže dostala druhým místem za Chorvatskem. V semifinále baráže přišlo Irsko – a penalty. Ve finále Dánsko – a znovu penalty. Dvakrát za sebou Kovář v bráně, Sadílek na značce, 18 tisíc lidí na Letné v transu. Výsledek? Česko poletí v červnu do Mexika na mistrovství světa. Poprvé od roku 2006 v Německu, kdy jsme naposledy – a jen jednou v samostatné historii – na MS hráli.
Postup přes Dánsko není postup přes nějakého soupeře z druhé ligy. Dánové ve svém barážovém semifinále rozprášili Severní Makedonii 4:0. A tenhle tým jsme vyřadili. Penaltami, ano – ale ve fotbale se penalty počítají stejně jako góly v hracím čase.
Srovnání, které není příjemné, ale je nutné
Itálie. Čtyřnásobný mistr světa. 60 milionů obyvatel. Série A jako druhá nejsilnější liga Evropy. Hráči jako Inter Milán nebo AC Milán vychovávají špičku světového fotbalu. A právě tato Itálie bude sledovat MS ze svého gauče – potřetí v řadě. Vypadla s Bosnou a Hercegovinou, zemí s méně než čtyřmi miliony obyvatel.
Česká republika má deset milionů lidí, liga se pohybuje na hranici europrostoru a hvězdní hráči – Schick, Souček, Kovář – hrají v zahraničí v silných ligách, ale nikdo z nich nehraje finále Ligy mistrů pravidelně. Přesto jsme na mistrovství světa a Italové ne.
Je tohle výsledek, u kterého se sluší nadávat?
Skupinová smrt? Podívejme se na to jinak
Česko hraje ve skupině A s Mexikem, Jižní Koreou a Jihoafrickou republikou. Mexiko je pořadatel, fandit mu bude osmdesát tisíc lidí na Aztéckém stadionu. Korea má v Soně hráče, jehož hodnota přesahuje mnohé celé týmy naší ligy. JAR je outsider, ale africké týmy mají zvláštní schopnost překvapit přesně v okamžik, kdy o to nikdo nestojí.
Ano, skupinou neprojedeme jako nic. Ale kdo říká, že bychom měli? Na mistrovství světa nejde jen o postup ze skupiny. Jde o zápasy. O atmosféru. O to, že hráč jako Pavel Šulc nastoupí na osmdesátitisícovém stadionu v Mexico City. Že Matěj Kovář bude chytat na turnaji, kam se většina gólmanů za celou kariéru nikdy nedostane.
Pamatujete rok 2006? Tehdy jsme hráli se Spojenými státy, Ghanou a Itálií. Ze skupiny jsme nevyšli. A přesto si na ten šampionát vzpomínáme. Protože jsme tam prostě byli.
Věčný český zvyk
Máme v sobě zakódovanou zvláštní schopnost zlehčovat vlastní úspěchy. Hokejové zlato slavíme tři dny a pak začneme rozebírat, proč jsme nehráli pěknějším stylem. Tenista postoupí do čtvrtfinále grandslamu a první komentář je, proč nestáhl set, který byl ztracený. A teď fotbalová reprezentace postoupí po dvaceti letech na mistrovství světa a část fanoušků se ptá, k čemu to je.
Jiné země to vidí jinak. Irsko nikdy na MS v samostatné historii nebylo – a o postup bojovalo s plně obsazeným Aviva Stadiumem jak o vlastní existenci. Dánsko, které jsme vyřadili, patří ke špičce Evropy a jeho neúčast je pro tamní fanoušky bolestivá zpráva. Slovensko, Dánsko, Itálie – země, které by za postup daly hodně – budou MS sledovat z pohodlí domova.
My tam pojedeme.
Co čekat a jak to prožít
Nikdo rozumný neslibuje, že Česko vyhraje skupinu a postoupí do čtvrtfinále. Ale je tu reálná šance na přijatelný výsledek – zápas s JAR je zápas, který lze zvládnout, a s Koreou to bude otevřené. A i kdyby ne – tři zápasy na MS mají hodnotu samy o sobě.
Skupina A začíná 12. června ráno ve čtyři hodiny středoevropského času s Jižní Koreou v mexické Guadalajaře. Ano, ranní vstávání bude součástí balíčku. Ale vsadím se, že většina z těch, kdo teď nadávají, to ráno vstane taky.
A než rozstřel s Dánskem dávno zapomenou, budou vzpomínat, že tam byli. Přes televizi, ale byli.
