Článek
Pokud je v posledních dnech o nějakém českém fotbalistovi v Evropě opravdu slyšet, pak je to reprezentační brankář Matěj Kovář.
Matěj Kovář nejprve v reprezentačním play-off proti Irsku a Dánsku výrazně pomohl Česku k postupu na mistrovství světa. O pár dnů později se vrátil do klubového režimu, nastoupil při divoké výhře PSV 4:3 nad Utrechtem a Eindhoven pak mohl v neděli slavit titul. Definitivně ho potvrdila ztráta Feyenoordu ve Volendamu. PSV získalo 27. ligový triumf a podle klubového webu i oficiální Eredivisie šlo zároveň o nejdřívější titul v historii soutěže.
Na první pohled je to prostě hezká zpráva o českém gólmanovi v zahraničí. Jenže při bližším pohledu je ten příběh zajímavější.
Kovář totiž neslaví jen další trofej. On si buduje velmi neobvyklou trajektorii. Ve 25 letech má ligový titul se Spartou, byl součástí historického mistrovského Leverkusenu a teď přidává nizozemské zlato s PSV. Třetí titul ve třetí zemi. A ten poslední má navíc rekordní příchuť.
To zní skoro jako kariéra zkušeného internacionála po třicítce. Jenže u Kováře mluvíme pořád o brankáři, který má nejlepší roky teprve před sebou.
Jeho cesta navíc nebyla nalinkovaná jako pohádka o zázračném talentu, který všude okamžitě vládl. Ze Slovácka odešel do Manchesteru United, ale místo přímého průrazu do velkého fotbalu přišlo sbírání zkušeností, hostování a čekání na správný moment. Ten opravdu velký přišel až ve Spartě. Tam Kovář nejen pomohl k titulu, ale podle klubových statistik se rozchytal do formy, která z něj udělala nejlepšího brankáře ligové sezony.
Právě Sparta byla momentem, kdy se z nadějného brankáře začal stávat gólman pro velký evropský provoz. Následoval přesun do Leverkusenu, kde sice nebyl neotřesitelnou jedničkou, ale byl součástí týmu, který získal první bundesligový titul v historii klubu. I to je důležitá součást jeho příběhu. Kovář se nenaučil jen chytat. Naučil se být uvnitř prostředí, které vyhrává.
A teď přichází PSV. Klub, který ho nejprve přivedl na hostování a v lednu aktivoval přestup natrvalo. V Eindhovenu rychle získal důvěru a na začátku dubna byl u vítězství nad Utrechtem, po němž už PSV stálo jednou nohou na mistrovské tribuně. Když druhý den Feyenoord jen remizoval s Volendamem, bylo hotovo: 27. titul a nejdřívější korunovace mistra v dějinách Eredivisie.
Právě ten rekord dává celé věci další rozměr. Nejde jen o to, že Kovář zase někde vyhrál ligu. Jde o to, že byl u sezony, která se v Nizozemsku zapsala do historie načasováním. PSV podle svého oficiálního webu získalo titul více než měsíc a půl před koncem ročníku a samo ho označilo za vůbec nejdřívější v historii soutěže.
Tohle všechno dohromady vytváří velmi zajímavý obraz. Kovář možná ještě není brankář, o němž se každý týden mluví jako o absolutní evropské špičce. Ale stále častěji je to gólman, který se pohybuje uvnitř úspěšných týmů a není v nich do počtu. A to je pro brankáře mimořádně cenná vizitka.
Navíc načasování nemohlo být lepší. Vychytané penalty za národní tým proti Irsku a Dánsku z něj udělaly jednoho z českých hrdinů baráže o mistrovství světa. Následně přišel klubový titul. Najednou už se na Kováře nedíváme jen jako na talentovaného českého brankáře s dobrou adresou v životopise. Najednou se díváme na hráče, který opakovaně zažívá vítězné sezony a učí se zvládat tlak ve chvílích, kdy se opravdu něco láme.
A možná právě to je na celém příběhu nejzajímavější.
Kovář ještě pořád působí dojmem gólmana na začátku cesty. Jenže když se podíváte na mapu jeho posledních let, vidíte Spartu, Leverkusen a PSV. Vidíte tři země. Tři tituly. A teď i jeden rekord, který zní dost silně i mimo nizozemské hranice.
Takové kariéry se obvykle nebudují hlukem. Budují se postupně.
A Matěj Kovář si ji právě teď buduje zatraceně dobře.
