Článek
Byla velmi talentovaná, ctižádostivá a poprvé se na brusle postavila v pěti letech na dnes již legendárním zimním stadiónu v Praze na Štvanici.
Že má krasobruslařské nadání se ukázalo velmi brzy a spolu s několika dalšími talentovanými dětmi měla svého prvního trenéra, tehdy uznávaného Karla Glogara.
Bruslení se proto potom velmi rychle změnilo na pravidelný trénink, ze kterého ji vyzvedávala maminka.
Již v osmi letech se zúčastnila první soutěže a v deseti dosáhla prvního vítězství. V tomto věku také závodila i na mistrovství republiky dospělých, což tehdejší krasobruslařské regule umožňovaly.
Právě tehdy se definitivně za souhlasu rodičů, dala na cestu špičkové sportovkyně.
Třikrát týdně vstávala ve tři hodiny ráno, dojížděla na tréninky pozdní noční tramvají, ještě za doprovodu maminky. Po jeho skončení, který ji stál mnoho nejen fyzických sil, šla rovnou do školy, kde patřila k nejlepším žákům.
K tomu všemu ještě pravidelně docházela na hodiny klavíru, baletu a němčiny. Přesto, že neměla jedinou volnou chvíli, touha něco dokázat a dosáhnout byla větší.
Na svém prvním mistrovství Československa v deseti letech skončila na sedmnáctém místě. Poprvé se mistrovství Evropy, které se konalo v Budapešti, zúčastnila krátce po dosažení svých třináctých narozenin a skončila tehdy na patnáctém místě, pod vedením trenéra Jaroslava Sadílka.
Již o rok později na domácím mistrovství obsadila druhé místo a v následujícím roce 1966 se již suverénně stala domácí krasobruslařskou královnou.
V tomto roce na mistrovství Evropy, které se konalo v Bratislavě, skončila na sedmém místě a na mistrovství světa, konaném ve švýcarském Davosu obsadila konečné třinácté místo.
Největší úspěchy však již nenechaly na sebe dlouho čekat. Na mistrovství Evropy v roce 1967 v Lublani získala stříbrnou medaili, stejně jako v roce 1969 na ME konaném v tehdy západoněmeckém Garmisch - Partenkirchenu. Tu nejcennější zlatou získala na ME v roce 1968, konaném ve švédském Västerasu. K tomu ještě získala bronzové medaile na MS v letech 1967, 1968 a v tomto roce také medaili stejné hodnoty na ZOH ve Francii, v Grenoblu.
Náročný život špičkové sportovkyně si však také začínal pomalu vybírat svoji daň.
Začínala být vyčerpaná, unavená a opakovala, že již nechce bruslit. Na jednom z koncertů Karla Gotta, se setkala a zároveň zamilovala do jeho dvorního skladatele Jiřího Štaidla.
Hanka začínala poznávat jiný život bez drilu, svobodu, večírky. Zejména přišly konflikty s matkou, která na ni byla až chorobně upnutá, náročná, mluvila do práce i trenérům a tomuto vztahu nepřála.
Rok 1969 byl pro ni zlomový. Brzy kývla vedení profesionální lední revue Holiday on Ice a stala se profesionálkou.
Za velkých ovací nadšeného publika vystupovala v samém závěru roku 1969 v Praze. A o několik měsíců později, již v roce 1970, dosáhla svého největšího úspěchu, titulu profesionální mistryně světa.
Časem ji však neustálé cestování začalo velmi unavovat. Přestoupila z Holiday on Ice do Vídeňské lední revue, ale cestování a každodenní vystupování bylo nad její síly.
V březnu 1972 se proto rozhodla, že již svoji smlouvu dále neprodlouží, ale bohužel to již nestihla nikomu oznámit.
31.března se Hanka se svým autem vydala na cestu z Paříže do Poitiers, spolu s kolegyní z revue a cestou také zastavily francouzskému vojákovi, který si Hanku stopnul. Těžkou havárii v obci Vouvray s vojenským nákladním autem, kterou zavinil jeho řidič, přežila pouze její kamarádka. A její přítel Jiří Štaidl, zemřel také tragicky, jen o několik měsíců později 9.října 1973, při dopravní nehodě v Říčanech u Prahy.
Zdroj :Petr Feldstein - A život šel dál
