Článek
Až do roku 1936 se také stali mistry světa účastníci ZOH. Zajímavostí je, že hned první turnaj v roce 1920 se konal v rámci LOH v Belgii, v Antverpách, kde byl lední hokej jako ukázkový sport a až v roce 1982 byl tento turnaj dodatečně uznán jako vůbec první mistrovství světa v ledním hokeji.
Tenkrát se zde hrálo tzv. Bergvallovým systémem, zápasy trvaly 2 × 20 minut, týmy tvořilo sedm hokejistů na každé straně a tehdejší ledová plocha měla rozměr 56 × 18 metrů.
Je také paradoxem, že k zisku bronzových medailí nám po porážkách s USA 0:16 a následně s Kanadou poměrem 0:15, stačil jediný vstřelený gól v utkání se Švédskem, které jsme brankou, vstřelenou ve třetí minutě utkání Josefem Šroubkem vyhráli 1:0.
Turnaj, označovaný jako mistrovství světa v ledním hokeji se v tomto období konal celkem osmkrát. Poprvé v roce 1930 a poslední v roce 1939.
Dvakrát se tento turnaj konal v Československu a to v letech 1933 a 1938, kde jsme se mohli tenkrát pochlubit prvním umělým ledem u nás.
Za tuto dobu jsme celkem třikrát získali bronzové medaile.
Při třetím šampionátu konaném u nás a prvním poválečném v roce 1947 jsme získali první titul mistrů světa. Tato generace hráčů přivezla také o rok později, v roce 1948 stříbrné medaile ze ZOH, které se konaly ve Švýcarsku ve Svatém Mořici. A tato generace, která přišla při leteckém neštěstí nad La Manchem o několik měsíců později, v listopadu 1948 o šest výborných hráčů dokázala poté o rok později, v roce 1949 ve Švédsku znovu zvítězit na mistrovství světa a poprvé v historii zde vyhrát nad Kanadou.
Přípravou na toto mistrovství světa měl být zápas ve Francii. V Paříži byl domluvený zápas s profesionálními hráči týmu Club Racing Paris a odtud potom následné pokračování do Velké Británie k několika dalším zápasům.
Zmatek a chaos začal bohužel již v Praze. Nejdříve se ukázalo, že ne všichni hráči měli cestovní pasy v pořádku. Odlet musel být proto o jeden den odložen, ale ukázalo se, že v letadle nebyl dostatečný počet volných míst, aby mohli všichni společně odcestovat.
Když se již zdálo, že se vše podařilo vyřešit, tehdejší ministr zahraničních věcí Vladimír Clementis se potřeboval se svým doprovodem naléhavě dostat do Paříže.
Z tohoto důvodu se rozhodlo, že do Paříže až další den odcestují dva hráči, náhradní brankář Zdeněk Jarkovský a Zdeněk Švarc.
Utkání v Paříži nakonec naše mužstvo vyhrálo 4:3. Následný přesun do Velké Británie se opět neobešel bez problémů. Čtyři hráči, Ladislav Troják, Miloslav Pokorný, Vilibald Šťovík a Karel Stibor ještě neměli vyřízena britská víza. Bylo domluveno, že tito hráči dorazí za týmem společně i s Jarkovským a Švarcem.
Francouzskému zástupci, který se staral o náš tým, se podařilo sehnat malé letadlo u společnosti Mercure, určené přesně pro šest lidí a pilotem byl nakonec jeden ze spolumajitelů René de Narbone, který byl v období nedávno skončené války, jeden z největších hrdinů britské Royal Air Force.
Letadlo se nakonec s asi dvouhodinovým zpožděním a v husté mlze vydalo na cestu…
I přes okamžitou snahu letadlo najít a zjistit příčinu nehody, se dodnes nachází na dně průlivu, spolu s ostatky našich reprezentantů. Po dlouhé době vydalo moře dvě těla, jedno patřilo pilotovi a u druhého se totožnost zjistit nepodařila.
