Je Česká republika zemí pro budoucnost? Trendy spíše ukazují na postupně vymírající domov důchodců

Česká republika nebude ani zemí pro budoucnost, jak tvrdí tehdejší vládní logo na obrázku níže. Země pro budoucnost budou ty, které mají mladou a vzdělanou populaci.

Českou republiku v příštích dekádách, pokud nedojde k velké válce a podobným otřesům, čeká budoucnost vymírajícího domova důchodců. Trendy týkající se porodnosti, průměrného věku, naděje dožití a salda migrace hovoří jasně. A nic s tím neudělá ani nějaký milion za další dítě. Jediné, co s tím můžeme udělat, je se na tu situaci připravit a adaptovat se.

Jedna z cest adaptace je reforma sociálního a daňového systému, ale to se neděje. Realita je taková, že tato neudržitelná kára se tlačí dál za cenu pokračujícího zadlužování, kdy ale dluhová past jednou sklapne. Připomíná to Titanic, kde na horní palubě hraje hudba, zatímco do podpalubí se valí proudy vody.

Podle průzkumu agentury Median jsou k současnému schodku státního rozpočtu, s nímž je spojen státní dluh, nejkritičtější lidé ve věku 18-24 let. Naopak nejvíce lidí, kteří jej považují za přijatelný, je mezi seniory staršími 75 let. A to je svým způsobem logické. Oni už to přece splácet nebudou. Budou to splácet jejich děti a vnoučata. „Ale to nás nezajímá, my chceme všechno teď a další generace, ať si trhnou,“ jako by znělo od této skupiny lidí.

Kam se naopak podělo tohle? „Já buduji své hospodářství, abych ho jednou předal svým dětem a děti se pak měly líp.“ Nyní mladí od svých rodičů a prarodičů obdrží „dárek“ v podobě zadlužení, které bude likvidovat jejich budoucnost. A u toho si ti mladí ještě vyslechnou, že nemají rozum a nemají se montovat do něčeho, čemu nerozumí. Tedy do své vlastní budoucnosti.

Starších lidí bude samozřejmě přibývat, zatímco mladších ubývat. Čeká nás cosi ve stylu diktatury proletariátu, kdy ten pomyslný proletariát bude reprezentován důchodci, co jednoduše u voleb zašlapou mladší generace, tedy své děti a vnoučata. Ti se pak do společnosti s takovým přístupem vůbec nenarodí, nebo při první možné příležitosti utečou do jiné země, kde budou mít vlastní budoucnost. Do země, kde nebudou jen aparátem obsluhujícím důchodce, co má současně držet ústa a krok a podřídit se těm „zkušenějším“, co jim podle sebe určí, jak mají žít.

Jednoduše mají mlčet, podřídit se a vydělávat na důchody, na státní dluh, na dotace Agrofertu, do toho živit sebe, vlastní děti, partnera nebo partnerku na mateřské, platit drahou hypotéku nebo nájem a ještě si u toho odkládat na vlastní důchod. Vzhledem k tuzemské výši příjmů naprostá utopie.

A že bychom stárnutí populace a deficit veřejných financí alespoň trochu zabrzdili lidmi z Ukrajiny, co mají pozitivní dopad na státní rozpočet a naší zemi omlazují? No to ani náhodou! Ukrajince vyhnat!

Vzniká tak cosi, co lze nazvat „vlasteneckým“ paradoxem. Naši „vlastenci“ chtějí sociální služby co nejlevnější a nejdostupnější. Tudíž by v důchoďáku měla umývat zadečky Ukrajinka za minimální příjem. Když ale v důchoďáku Ukrajinka umývá zadečky za minimální příjem, tak ta Ukrajinka podle našich „vlastenců“ bere Čechům práci, nestydatě podsekává mzdy a má táhnout zpátky na Ukrajinu. Tím pádem nebudou lidé, aby v důchoďáku umývali zadečky, čímž pak sociální služby nebudou levné a dostupné. Ale to už našim „vlastencům“ nevysvětlíš.

Výpadek lidí by tak mohly kompenzovat inovace a technologie přinášející chybějící přidanou hodnotu. Zároveň jejich zdanění by pokrylo ušlý příjem státního rozpočtu. Ale jsme otevřeni inovacím?

Spíše se cokoliv nového odmítá. 5G, obnovitelné zdroje energie, elektroauta, digitalizace… Vše chceme, jako to bylo v osmdesátkách za Husáka. Hezky kouřit z komína tepelné elektrárny a také z výfuku auta. Co na tom, že ta budoucnost je úplně někde jinde? My to prostě chceme takhle, nové věci odmítáme a myslíme si, že když to tu budeme dělat jako za Husáka, tak že pak bude líp a budeme prosperovat. To ale moc na tu konkurenceschopnou zemi pro budoucnost nevypadá, ne?

Co třeba samoobslužné pokladny v supermarketu, že by ti pokladní mohli dělat jinou práci s vyšší přidanou hodnotou, nebo jednoduše práci potřebnou, jako jsou pečovatelské služby? No to ani náhodou! Přece nechodíme do supermarketu, abychom si ještě markovali zboží! Ale pak se nelze divit tomu, že ti lidé, co by mohli pracovat v domově důchodců, prostě nebudou.

Jednoduše návrat do osmdesátek a to naši ekonomiku bude zaručeně rozvíjet a bude líp. Podívejme se ale do zahraničí. Do zemí, které se dívají do budoucnosti, zatímco my ji usilovně odmítáme.

V Etiopii už zakázali dovoz aut se spalovacím motorem. Keňa chce k roku 2030 vyrábět 100 % energie z obnovitelných zdrojů. Ve Rwandě, kde ještě v 90. letech proběhla obrovská genocida, už deset let zdravotnická zařízení po celé zemi zásobují drony. Ve stejné zemi také značně omezují používání plastových obalů.

Volič Motoristů by je nejspíš označil za „šílené zelené libtardy“, co ničemu nerozumí, zatímco on ví vše nejlépe. Jenže místo toho by se třeba mohl podívat, jak se rozvíjí etiopské hlavní město Addis Abeba, jak vypadají nové dálnice a železniční stanice v Keni, nebo jak jsou čisté a upravené ulice v hlavním městě Rwandy Kigali.

V těchto zemích také vyrůstají různé startupové a podnikatelské inkubátory, rozvíjejí se technické obory, mladí si uvědomují důležitost vzdělání, které jim pomůže dostat se z pomyslné chatrče, a také i kvůli koloniální minulosti perfektně ovládají jazyky jako angličtina nebo francouzština.

Tyto země také nejsou tolik zatížené sociálním systémem. U nás jde přes 40 % státního rozpočtu na sociální systém. Finance jsou tedy alokovány do okamžité spotřeby, nikoliv do investic, které mají přinést ekonomický profit v budoucnu. Tím neříkám, že se mají důchodcům sebrat důchody, ale pouze konstatuji fakt, kterým se lišíme od výše uvedených zemí.

Nyní nedostatek pracovních sil v České republice mají kompenzovat pracovníci z Filipín, kterých už české firmy zaměstnávají tisíce. Jenže i Filipíny jsou podobný příklad jako zmíněné africké země. Prudce se tam rozvíjí IT sektor, FinTech a digitální ekonomika, datová centra, elektronické zdravotnictví, obnovitelná a udržitelná energetika… Ale my zde usilovně bojujeme proti samoobslužným pokladnám a větrníkům.

Kdybych byl investor uvažující v horizontu desítek let a mohl investovat pouze v České republice, investoval bych do zdravotnictví, farmacie, zdravotnických pomůcek, domovů důchodců a automatizace a robotizace pečovatelských služeb, protože v budoucnu můžeme zapomenout na to, že by k nám šli nějací Filipínci umývat za minimální mzdu zadečky do důchoďáku. V té době ti Filipínci právě kvůli mladé populaci a moderní ekonomice budou úplně někde jinde a o tohle zájem mít nebudou. A my se na to jen budeme dívat s otevřenou pusou, jak nám ujel vlak. Ale jsme přece Češi, víme vždy vše nejlépe a ti mladí vůbec nemají rozum, že ano?