Článek
Pokud si položíme otázku, jaké jsou důvody k tomu, aby lidé mlčeli nebo naopak vyjadřovali se nahlas a veřejně k různým událostem a situacím, zjistíme, že důvody jsou u každého jiné.
Začneme mlčením, které je zdánlivě nejjednodušší. Pokud se člověk k danému tématu nevyjadřuje, můžeme si domýšlet, že je stydlivý, neumí souvisle mluvit, obává se zesměšnění, ztrapnění anebo má prostě strach, že bude něco špatně.
Kdo má, naopak, potřebu se vyjadřovat, můžeme se o něm domnívat, že je extrovertně založený, nestydí se, má dobré vyjadřovací schopnosti, nevadí mu, že je středem pozornosti a je rád, že ho lidé poslouchají a je rovněž přesvědčený o své pravdě, která by mohla vést k nápravě dané problematiky.
Jako příklad si můžeme vzít veřejné vyjádření člověka jménem Štěpán Kozub, který je označován jako herec, zpěvák, režisér, umělecký šéf a také porotce. Při tomto výčtu profesí či zařazení, by se dalo říci, že má patřičné předpoklady k tomu, aby nemlčel a veřejně se projevoval.
On toho také náležitě využil a dal o sobě vědět, zatím ve dvou veřejně dostupných videovzkazech, adresovaných převážně kolegům z branže, za použití vulgárních výrazů.
Angažované umělce, kteří nemlčeli a také se veřejně projevili, označil jako komedianty, šašky, klauny a jakousi smetánku a postavil je do kontrastu s profesemi, jako jsou truhláři, pekaři, soustružníci-obráběči, kotelníci, havíři, doktoři, zvěrolékaři, traťaři, trolejbusáci, paní v pokladnách, pracovníci v lékárnách, budkách na parkovištích i horolezci.
Dále nám také sdělil, že „začal kouřit, kvůli věcem, které se dějí na těch internetech“, což mělo zřejmě umocnit jeho oprávněné rozhořčení. V tu chvíli jsem dostal chuť na cigaretu, protože jsem s ním souhlasil.
Dále řečník uvedl, že „občané těchto profesionálních zařazení se také veřejně nevyjadřují, tak proč by měla mluvit smetánka, herci mají hrát a mlčet“.
Nebudeme rozebírat tento protimluv, chcete-li oxymóron, který byl použit neboť je cítit, že jde o přirovnání (pokud se nejedná o balet či pantomimu).
Co nebo kdo opravňuje pana Kozuba promlouvat k umělcům? Na jeho obhajobu můžeme uvést, že asi myšlenky o morálním zákonu, který si člověk dává sám, svým rozumem, což je filozofický obrat, který se vyskytuje u filozofa Imanuela Kanta.
Jedná se o základ moderního pojetí lidských práv.
Má Š. Kozub morální právo si dělat legraci ze svých kolegů, formou ironie nebo se vysmívá mlčící většině? Samozřejmě, že má!
Stejně tak mají právo nemlčet ostatní a společensky se angažovat tak, jak tomu činili v minulosti Marta Kubišová, Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Pavel Landovský a další umělci, kteří nebyli o nic méně odvážní v těžké době a nemlčeli.
S morálními myšlenkami a nemlčením Štěpána Kozuba můžeme souhlasit neboť mlčet měli tehdy Jiřina Švorcová, Světla Amortová, Zdeněk Buchvaldek, Jiřina Jirásková a Pavel Kohout, který si svou angažovanost odpracoval v emigraci a zaslouží od někoho obdiv a pochvalu.
Pan Kozub říká, že už toho má dost, ale čeho, angažovaných umělců, kteří nahlas vyjadřují svůj postoj nebo chce co nejvíce lidí pozvat na náměstí a na povel skandovat, mnohdy vtipná, hesla neboť by jinak byli mlčící většinou?
Říká se, že „mlčeti zlato“, ale není všechno zlato, co se třpytí a Štěpán Kozub se třpytí velmi blýskavě, zvláště pak ve druhém videovyjádření, které je zapasováno do prostředí toalety, s omluvou, že zde přicházejí duchaplné myšlenky.
Tak jak to ve skutečnosti funguje? Je Štěpán Kozub proti Mikulášovi Minářovi, který nemlčí nebo je jeho spřízněná duše a dělá si legraci ze sebe i ostatních?
Ať se přikloníme k jednomu či druhému výkladu jeho vyjádření, je jedno zřejmé, stále platí latinské přísloví „Inter arma silent Musae“, tedy „Ve válce mlčí múzy“.
Autorem výroku je prý římský řečník a filozof Cicero a vyjadřuje myšlenku, že v době války ustupuje kultura, umění a vzdělanost do pozadí.
Umělci a nejen oni, chtějí, aby u nás a nikde na světě válka nebyla a proto NEMLČÍ!
Mluvme tedy, třeba i na záchodě.
