Článek
Krize, jak lze nazvat současnou výsledkovou situaci fotbalové Sparty Praha, se stále prohlubuje.
Z řad přibývajících kritiků Sparty zaznívají hlasy požadující ukončení působení Tomáše Rosického ve funkci sportovního ředitele.
S odkazem na lidové přísloví „ryba smrdí od hlavy“ chtějí změnit opakované neúspěchy hráčů na hřišti.
Když pomineme další funkcionáře ve vedení Sparty, včetně jejího majitele, měli bychom si uvědomit, že Tomáš Rosický stál u zrodu úspěšného dvouletého vítězného tažení, korunovaného dvěma ligovými mistrovskými tituly.
Jeho přínos pro klubové barvy v minulosti je neoddiskutovatelný.
Z minulosti se ale žít nedá. Prozíravý člověk se však z historie alespoň poučí.
Poučil se Tomáš Rosický, když umožnil návrat dánského trenéra na Letnou?
O této otázce, nebo spíše o odpovědi na ni, by se dalo polemizovat. A také se polemizuje, možná už i hlasitě křičí.
Tehdy bylo Rosického rozhodnutí strategické, zřejmě však také podpořené vírou, že se Brian Priske rovněž poučil a získal zkušenosti, které jsou sice k nezaplacení, ale měl by je nyní uplatňovat při práci se svěřenými hráči.
Dostáváme se k odpovědnosti trenéra za hráče, se kterými pracuje v kádru a s nimiž má za úkol vyhrávat.
Jiný cíl by v klubu neměl existovat. Pokud se v jednotlivých utkáních nedaří, neměl by trenér omlouvat dílčí výkony hráčů ani se vymlouvat na rozhodčí či subjektivní příčiny.
Měl by jednoznačně analyzovat chyby hráčů v utkáních. Ti hrají za peníze, a jsou tudíž profesionály. Trenér by proto měl vyvodit patřičné závěry a přijmout opatření pro další utkání.
K takovým opatřením zřejmě, alespoň z pohledu diváků, po prohraných či remízových utkáních nedocházelo.
Z tiskových konferencí jsme se od trenéra dozvídali, že jeho tým byl dominantní, že si vytvořil šance, které měl proměnit, že kdyby vstřelil další gól, vyhrál by, a že remízový výsledek je fér (řeč byla o utkání s Plzní).
Pro fanoušky Sparty však nerozhodný výsledek fér není. Ti chtějí vítězství.
Na otázku, jak hodnotí křídelní útočníky, zazněla odpověď, že nebyli špatní, ale že od nich očekává zlepšení.
Co vlastně znamená zlepšení? Konkrétní odpověď, například že by si měli se spoluhráči vyměňovat krátké přihrávky a nezbavovat se míče odkopy dozadu, nezazněla.
Může za to sportovní ředitel, nebo trenér, když hráč netrefí branku téměř z jednoho metru a když si hráči nenabíhají do volného prostoru, ale téměř nehybně čekají na přihrávku?
Trenér nese odpovědnost za tyto konkrétní chyby, pokud hráčům nedá potřebné pokyny, případně pokud je i přes opakované chyby nadále staví do základní sestavy. Příkladem může být neustálé zbavování se míče přihrávkami dozadu.
Trenér Priske si uvědomuje a slyší, že fanoušci již hlasitě volají: „Priske ven!“
Tento nepříjemný fakt přijímá jako právo fanoušků vyjádřit své pocity z neúspěchů.
Co mu také jiného zbývá, když hráči nejsou schopni změnit herní styl, skórovat, a navíc jim nepřeje ani štěstí?
Myslím, že v případě posledních výkonů hráčů, kteří by měli za Spartu bojovat a nechat na hřišti všechno, lze konstatovat, že štěstí je pěkně kulaté.
Jen je potřeba do něj umět patřičně kopnout.
