Článek
Komu by nechutnaly krásné, slaďoučké jahody? Odpověď na tuto otázku však není tak jednoznačná, pokud neupřesníme, že jsou opravdu sladké.
Možná jste sami zažili, že jahody nemusí být vždy takové, jak bychom si přáli. Důkazem mohou být jahody, které máme možnost kupovat po celý rok v běžných obchodech a supermarketech.
Luxus celoroční dostupnosti jahod by jistě ocenila především Maruška z pohádky „O dvanácti měsíčkách“, kterou macecha vyhnala do zimní přírody, aby tuto pochoutku obstarala.
V pohádce nemusíme pátrat po věku Marušky, i když víme, že je ještě nezletilá. Jde o příklad domácí šikany a zneužívání postavení dítěte v rodině. Maruška tomuto údělu čelila statečně a jahody nakonec opravdu přinesla domů, a to bezplatně.
Kdo někdy měl nebo má vlastní zahrádku, ten ví, že pěstování jahod není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Nebudu vyjmenovávat všechny starosti, které jsou s jejich pěstováním spojené.
Jednu závěrečnou starost však musím zmínit - samotný sběr jahod, pokud se ovšem urodí.
Jahody dozrávají postupně a proto se musí také průběžně sbírat. Pokud máme to štěstí, že vlastníme větší záhon, bývá úroda zpravidla bohatší.
Je však pro dítě skutečně výhrou, když ho maminka nebo tatínek každý den posílají sbírat dozrálé jahody?
Jako dítě jsem tuto činnost neměl vůbec rád a jahod jsem byl doslova přejedený. Mnohem raději jsem trávil čas na hřišti než na zahrádce.
V současné době jsem se samosběru zúčastnil a moje vzpomínky ožily. Zejména ve chvíli, kdy jsem od zaparkovaného auta musel ujít poměrně dlouhou cestu k začátku jahodové plantáže.
Potom už nezbývalo než se ohnout a postupovat řádkem mezi rostlinami, sbírat jednu červenou „radost“ za druhou.
Naštěstí nepršelo, ale sluníčko svými paprsky dávalo najevo, že se blíží léto. A právě jeho teplo jahody ke svému dozrávání potřebují. V tu chvíli bych však dal přednost příjemnému stínu.
Při pohledu kolem sebe jsem viděl převážně ženy s dětmi. Nelitoval jsem je, naopak jsem jim přál radost z možnosti utrhnout si čerstvou jahodu a slastně vychutnat její lahodnou chuť. Jen občas jejich očekávání zklamala jahoda, která byla ještě nedozrálá nebo už nahnilá.
Kupodivu žádné z dětí nemělo v ruce viditelně mobil, protože jejich ruce byly zaměstnány jinou, smysluplnější aktivitou. Tento postřeh jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy mi mezi řádky jahod z kapsy vypadl mobilní telefon.
Něco tady není v pořádku, uvědomil jsem si a narovnal záda. Copak jsem nějaký jahodový brigádník? Přestal jsem trhat jahody a pozoroval odhodlané matky, jak využívají své děti k tomu, aby nasbíraly co nejvíce jahod.
Vzpomněl jsem si na chudáka Marušku a zároveň na prodejny, kde lze koupit jahody téměř po celý rok. Přestal jsem se svou sběrovou činností a odebral se ke stánku, kde probíhalo vážení natrhaných jahod a samozřejmě i placení.
Byl jsem v tu chvíli celkem spokojený, neboť cena nepřesáhla sto korun českých za kilogram.
Cestou domů jsem v autě přemýšlel, zda se majitelům plantáží vůbec vyplatí takový samosběr organizovat. Ubezpečil jsem se, že asi ano, protože by to jinak nedělali.
S vidinou, že udělám rodině velkou jahodovou radost, jsem dorazil na parkoviště. Po letmém pohledu na tachometr jsem zjistil, že jsem najel tam i zpět 80 kilometrů. Nechtěl jsem přepočítávat spotřebu ani aktuální cenu benzínu, protože radost z čerstvě natrhaných jahod převyšovala mé ekonomické uvažování. Radost byla v rodině obrovská, zvláště proto, že jahody byly krásné a chutné.
Poučení pro mě bylo jednoduché: Bez práce nejsou jahody a bez samosběru zase levné jahody.
