Článek
Jsme tady. Jsme důležití. My tvoříme sílu této země.
Existuje otázka, kterou zná každý: Co bylo dřív - vejce, nebo slepice? Ale já mám jinou. Mnohem důležitější. Co by bylo dřív - VIP svět, nebo my, obyčejní lidé?
A odpověď je jednoduchá: Bez nás by nebylo nic.
Kdo drží zemi? My.
My stojíme 12 hodin na nohách. My obsluhujeme pokladny, tankujeme benzín, vaříme, uklízíme, balíme, vyrábíme, pečujeme. My jsme ti, kteří se nechají seřvat zákazníkem, protože má špatný den. My jsme ti, kteří jdou na přesčas, protože vedoucí řekne, že je potřeba. My jsme ti, kteří platí vstupenky do kina, kupují potraviny, oblečení, služby a tím krmí ekonomiku.
My krmíme kasy všech obchodů. Ty kasy krmí banky. A banky tvoří ekonomiku naší země. Jsme základ. Jsme páteř. Jsme česká společnost.
A přesto jsme často neviditelní
VIP svět má své světlo, své kamery, své červené koberce. Ale za každou hvězdou stojí desítky lidí, kteří nejsou vidět: kostymérky, maskérky, technici, řidiči, produkce. Bez nich by žádný film nevznikl. Bez nich by žádná hvězda nezářila.
A přesto se někdy stane, že když se svět „nahoře“ potká se světem „dole“, nosy se zvednou. Jako by hodnota člověka byla určena tím, kdo ho sleduje - ne tím, co dělá.
A co my? Kde je naše poděkování?
Kde je uznání pro lidi, kteří drží zemi? Kde je respekt pro ty, kteří pracují, i když jsou unavení, nemocní, vystresovaní? Kde je dobré slovo od vedoucích, kterým vycházíme vstříc s přesčasy? Kde je poděkování za práci, kterou odvádíme každý den?
A pak si člověk přečte, že vláda nemá peníze. Že se musí šetřit. Že se musí zvednout daně.
A vzápětí vidí, jak si ti nahoře odsouhlasí odměny, výsluhy, stravné - částky, které by pokryly několik hypoték. A bolí to. Protože to není spravedlivé.
A teď něco důležitého
My nejsme „obyčejní“. My jsme důležití. My jsme ti, kteří drží zemi v chodu. My jsme ti, kteří tvoří ekonomiku. My jsme ti, kteří platí daně, účty, nákupy, služby. My jsme ti, kteří stojí za tím, že tahle země funguje.
Slova, která patří vám všem
A nakonec chci říct něco, co se často zapomíná.
Děkuji vám všem. Mladým, kteří teprve hledají své místo a učí se stát na vlastních nohách. Dospělým, kteří nesou tíhu každodenní práce, rodiny, povinností a přesto se nevzdávají. A také našim seniorům - lidem, kteří celý život pracovali, budovali, vychovávali, drželi tuto zemi, když byla slabá, a dnes často žijí tiše, nenápadně, s obrovskou pokorou.
Každá generace má svou sílu. Každá nese kus této země. Každá je důležitá.
Jsme tu spolu. Jsme česká společnost. A bez každého z vás - mladého, dospělého i staršího - by se svět zastavil.
Děkuji, že jste. Děkuji, že tvoříte. Děkuji, že držíte.
