Článek
Je mi smutno z názorů, které se objevují na sociálních sítích. Z názorů lidí, kteří si myslí, že stáří automaticky znamená ztrátu lidských práv. Že starý člověk už nemá nárok vlastnit auto, i když jeho lékař potvrdil, že je zdravotně způsobilý. Že nemá nárok žít ve svém bytě, protože „mladí potřebují bydlení“. Že by měl odejít do domova důchodců – jen proto, že zestárl.
Jenže domovy důchodců jsou pro mnoho lidí finančně nedostupné. A hlavně – ne všude se o seniory starají dobře. Mnozí z nich si zaslouží dožít tam, kde jsou doma, kde mají své vzpomínky, svůj klid, svůj malý svět.
Je zvláštní, jak rychle někteří zapomínají, že jednou budou na stejném místě. Že i je jednou systém semele. Že i oni budou čelit podmínkám, které dnes kritizují u starých lidí.
Dnešní doba je o několik kroků vpředu. Ta příští bude ještě dál. A vy – kteří dnes říkáte, že „staří mají odejít“ – budete stát přesně tam, kde stojí oni. Jen s tím rozdílem, že už nebude komu brát práva, protože ta vaše budou na řadě.
Celý život dřeli na své bydlení. Starali se o něj, opravovali ho, platili ho. A dnes jim někdo vyčítá, že ho stále vlastní. Jenže problém není v důchodcích. Problém je v systému, který nastavil nelidské podmínky, vysoké úroky a nedostupné bydlení. Systém, který slouží kapsám těch, kteří chtějí rychle bohatnout – ne lidem, kteří jen chtějí žít důstojně.
A pak tu jsou lidé 50+, kteří stále pracují nebo práci hledají. Ale slyší jen: „Hledáme člověka do mladého kolektivu.“ Jemně řečeno – jen mladé.
Nabídky práce za 22 400 hrubého, smlouvy na rok, někdy dva. A po zaučení mladých končí. Protože už nejsou „dost mladí“.
Opravdu si někdo myslí, že práva má jen ten, kdo si právě zakládá domov? Že právo na důstojnost, bezpečí a respekt končí v určitém věku?
Pokud ano, pak vám přeji jediné: Ať jednou nenarazíte na lidi, kteří budou o vás mluvit stejně, jako vy mluvíte o mých rodičích. Protože jim to štěstí berete.
