Článek
Nejhorší sériový vrah české historie zabíjel před 450 lety.
Krvavé řádění Martina Roháče ukončil až chrudimský kat
Když se řekne masový vrah, většina lidí si představí moderní fenomén 20. století nebo americké kriminální případy. Nejstrašnější sériový zabiják našich dějin však řádil už v 16. století. Bývalý voják Martin Roháč se svojí bandou připravil o život nejméně 59 lidí. Jeho obětmi se stávali kupci, náhodní pocestní a bezohledně vraždil i těhotné ženy.
Sérioví vrazi nejsou produktem moderní doby. Násilí, chudoba a ztráta zábran provázely lidstvo odjakživa, ale konec 16. století v českých zemích zažil extrémní případ, který svou brutalitou vybočoval i z tehdejších, už tak drsných poměrů. V centrum tohoto krvavého příběhu stál muž jménem Martin Roháč, pocházející z Velké Bíteše.
Od hrdinství na turecké frontě k loupežnému vraždění
Martin Roháč začínal jako obyčejný voják. Zúčastnil se habsbursko-tureckých válek, které v té době sužovaly jihovýchodní Evropu. Právě válečné útrapy, neustálý kontakt se smrtí a boj o přežití u něj pravděpodobně odbouraly veškeré morální zábrany i úctu k lidskému životu.
Když vojsko rozpustili a Roháč se vrátil bez prostředků do běžného života, nenašel jiné uplatnění než to, které uměl nejlépe: zabíjet a brát si, co mu nepatří. Spolu se skupinou dalších bývalých vojáků založil bandu, která se začala potulovat po Moravě a východních Čechách.
- Období řádění 1568–1571
- Počet potvrzených obětí 59 (odhaduje se i více)
- Hlavní teritórium Morava (Brněnsko, Bítešsko) a východní Čechy
- Původní profese Najatý žoldnéř / voják
Metodické vraždění pocestných a mrazivé pověry
Roháčova banda neplánovala sofistikované loupeže. Jejich taktikou byla čistá brutalita. Přepadávali kupci, řemeslníky i obyčejné pocestné na opuštěných lesních cestách. Aby si pojistili, že je nikdo neudá, nenechávali žádné svědky. Zabíjeli každého, kdo jim zkřížil cestu - včetně žen a dětí.
Nejděsivější kapitolu Roháčova řádění představují vraždy těhotných žen. Podle dobových výslechových protokolů banda věřila morbidní pověře: srdce a prsty vyříznuté z nenarozených dětí měly lupičům posloužit jako magické amulety. Věřili, že jim tyto orgány zajistí neviditelnost při nočních vloupáních nebo schopnost otvírat zamčené dveře.
Chrudimská spravedlnost a brutální konec
Spravedlnost byla v 16. století pomalá, ale když už se smyčka stáhla, bývala neúprosná. V roce 1571 byl Martin Roháč a jeho společníci dopadeni. Roháč skončil v žaláři v Chrudimi, kde podstoupil výslech útrpným právem — tedy mučení na mučidlech. Vzhledem k rozsahu jeho zločinů bylo mučení mimořádně tvrdé, až se nakonec k desítkám vražd sám doznal.
Trest, který následoval, odpovídal tehdejšímu pojetí odplaty. Městská rada v Chrudimi rozhodla o výjimečně kruté popravě:
Kata a jeho pacholky pověřili, aby Roháčovi na cestě k popravišti trhali tělo žhavými kleštěmi.
Na samotném popravišti mu kat ještě zaživa zlámal ruce a nohy popravčím kolem. Nakonec ho vplétali do kola, kde v krutých bolestech umíral.
Případ Martina Roháče zůstává mrazivou připomínkou toho, jak válka dokáže zlomit lidskou psychiku a vytvořit monstrum, které v počtu obětí překonává i nejznámější moderní kriminální případy.
Zamyšlení na závěr: Byl to adekvátní trest?
Pohled na brutální popravu z roku 1571 v nás dnes vyvolává mráz po zádech. Přesto se nabízí provokativní otázka: Jaký trest je vlastně spravedlivý pro člověka, který chladnokrevně připraví o život 59 nevinných lidí?
