Vyskočil z letadla s balíkem peněz a zmizel. Záhada D. B. Coopera

Představte si sychravé pozdní odpoledne 24. listopadu 1971. Na letišti v Portlandu panuje běžný předsváteční shon. Mezi cestujícími na lince do Seattlu se proplétá nenápadný, vysoký muž kolem čtyřicítky. Má na sobě tmavý oblek, dokonale vyžehlenou bílou košili, úzkou černou kravatu se sponou a v ruce třímá elegantní černý kufr.

Při nákupu letenky se představí jako Dan Cooper. Nikdo v té chvíli netuší, že toto jméno brzy zaplní titulní strany světových novin a stane se synonymem pro největší záhadu v historii letectví.

Po startu Boeingu 727 si Cooper usazený na sedadle 18C zapálí cigaretu a objedná si bourbon se sodou. Působí klidně, zdvořile a vyrovnaně – jako chladnokrevný profesionál, který přesně ví, co dělá.

Když kolem prochází mladá letuška Florence Schaffnerová, podá jí složený papírek. Letuška si myslí, že jde jen o další pokus o flirt od osamělého cestujícího, a lístek bez mrknutí oka schová do kapsy. Cooper se k ní nakloní a tiše, ale naprosto důrazně promluví:

„Slečno, raději si ten lístek přečtěte. Mám v kufříku bombu.“

Když překvapená letuška lístek rozevře, vidí úhledné psací písmo. Cooper nepožaduje nic menšího než:

Aby dokázal, že nežertuje, pootevře na okamžik kufřík. Letuška v něm zahlédne červené válce připomínající dynamit propojené dráty a velkou baterii.

Jakmile letadlo přistane v Seattlu, začíná nervydrásající vyjednávání. Cooper dál zůstává neuvěřitelně klidný. Zatímco úřady narychlo shánějí požadované bankovky a padáky, únosce si vychutnává druhý drink a trvá na tom, aby všichni cestující zůstali v klidu.

Jakmile FBI doručí peníze a padáky na palubu, Cooper dodrží své slovo. Propustí všech 36 cestujících i dvě letušky. Na palubě zůstává jen kapitán, kopilot, palubní inženýr a druhá letuška Tina Mucklowová.

Cooper vydává přesné instrukce k dalšímu letu: Směr Mexiko.

Požaduje však velmi neobvyklé podmínky: letadlo musí letět co nejpomaleji (kolem 200 km/h), v nízké výšce 3 000 metrů, se zataženým podvozkem a klapkami spuštěnými na 15 stupňů. Kapitán namítá, že s těmito parametry do Mexika nedoletí, a tak se shodnou na mezipřistání v Renu.

Kolem půl osmé večer letadlo znovu startuje. Venku panuje černočerná tma, zuří bouře, hustě prší a mrzne. Cooper pošle zbylou letušku do pilotní kabiny a přikáže jí, aby zavřela dveře a nevycházela.

Kolem čtvrt na devět večer se v pilotní kabině najednou prudce změní tlak vzduchu a rozsvítí se kontrolka. Zpětné schody, umístěné na samém ocasu Boeingu 727, se otevřely přímo za letu.

Cooper si k tělu pevně přivázal balík s penězi, navlékl na sebe dva padáky a ve svých lehkých polobotkách, obleku a kabátu vykročil ze schůdků přímo do mrazivé tmy. Vypadl do větru o rychlosti přes 300 km/h a teplotě minus sedm stupňů Celsia, nad neprostupnými, divokými lesy státu Washington.

Od tohoto okamžiku ho už nikdy nikdo nespatřil.

To, co následovalo, byla jedna z nejrozsáhlejších pátracích akcí v historii FBI pod kódovým označením NORJAK. Stovky agentů, vojáků a příslušníků Národní gardy se psy a vrtulníky celé týdny prohledávaly neprostupný terén kolem řeky Lewis. Výsledek? Vůbec nic. Nenašel se jediný kus oblečení, jediná spona z padáku, natož lidské tělo.

Dlouhá léta se předpokládalo, že Cooper skok v tak extrémních podmínkách nemohl přežít. Jenže v roce 1980 přišel šok. Osmiletý chlapec Brian Ingram při kempování na břehu řeky Columbia vyhrabal z písku balíček shnilých, tlejících stovkových bankovek. Byla to přesně ta sériová čísla z výkupného – celkem 5 800 dolarů.

Kde ale skončil zbytek peněz? Jak se balíček dostal na břeh řeky, kilometry daleko od předpokládaného místa dopadu? A proč se zbylých 194 000 dolarů nikdy neobjevilo v oběhu?

Případ D. B. Coopera (novináři omylem zaměnili jméno Dan za D. B. a toto označení už postavě zůstalo) prověřovala FBI dlouhých 45 let. Složka obsahovala přes 1 000 podezřelých – od bývalých výsadkářů až po vojenské piloty. V roce 2016 FBI vyšetřování oficiálně uzavřela bez jediného obvinění.

Byl D. B. Cooper geniální zločinec, který přežil nemožné a dožil v ústraní s balíkem peněz? Nebo jeho tělo i s tajným pokladem dodnes leží hluboko pod nánosem mechů v zapomenutých amerických lesích?

Ať už je pravda jakákoliv, muž v černém obleku se stal nesmrtelnou popkulturní ikonou – symbolem drsné elegance a záhady, kterou mrazivá noc roku 1971 uzamkla na věčné časy.

Zdroje a doplňující čtení: