Článek
Z občana se stal zákazník. Kdo vrátí našim rodinám jistotu?
Nedávno jsem mluvila s rodinami, které žijí přesně to, o čem se v naleštěných televizních debatách nemluví. S manžely, kteří se kvůli práci na směny pomalu ani nesetkají – míjejí se ve dveřích a společný čas mají vlastně jen o víkendu. Nepracují takhle tvrdě proto, aby si kupovali luxus nebo dětem plnili rozmarná přání, ale proto, aby jim dokázali dát to, co děti nezbytně potřebují k životu i do školy. A i tak žijí od výplaty k výplatě.
Právě z těchto rozhovorů ve mně zrála otázka: Jak je možné, že v době, kdy posloucháme řeči o prosperitě a stabilitě, platí obyčejní pracující lidé takhle vysokou daň?
Když se z občana stane zákazník bez práv
Dříve znamenalo občanství sounáležitost, hrdost a jistotu, že společnost drží při sobě. Dnes se však zdá, že se vztah mezi člověkem a společností smrskl na čistě transakční záležitost. Od lidí se očekává řádné plnění povinností a placení účtů, ale když přijde na lámaný chléb a lidé požadují zastání, narážejí na zeď byrokracie, výmluv a politických deklarací.
Pravda se v dnešním světě médií často nosí jen tehdy, když svítí červená na kameře. Jakmile zhasnou reflektory, zůstávají lidé se svými starostmi sami.
Vytracená soběstačnost a závislost na dovozu
V čem spočívá ten největší rozdíl oproti minulosti? Všechno, co nás dříve dělávalo nezávislými a soběstačnými, se postupně vytratilo. To, co bychom si dokázali vyrobit a vypěstovat sami doma, dnes musíme draze nakupovat z dalekých zemí jen proto, že jsme si nechali zničit vlastní soběstačnost.
A když se takto vyčerpaní rodiče ozvou, často slyší jen líbivé fráze: Podívejte se, v jiných zemích se žije hůř, buďte rádi za to, co máte.
Jenže málokdo z těch, kteří to říkají, se podívá pod povrch.
- Jaké mají jinde skutečné výdělky a jaká je tam reálná ekonomika? Jak je to třeba v Německu?
- Jak vypadá zdravotnictví nebo bezpečnost v Americe, kde jsou zbraně v domácnostech i v gangách a bez drahého pojištění člověk nepochodí?
- Proč je v Polsku jídlo levnější, i když jsou tam výdělky nižší?
Když se podíváme pod pokličku, zjistíme, kolik rodiny u nás reálně zaplatí za školky, pomůcky pro děti do školy, za stavební materiál nebo za základní potraviny v poměru k tomu, co si měsíčně odnesou na výplatní pásce. Srovnávat jen povrchní čísla ze zpráv nestačí – je potřeba vidět celou realitu.
Obrovská síla a lidskost, kterou v sobě máme
Přes to všechno je tu jedna věc, na kterou bychom měli být neuvěřitelně hrdí. Jako národ dokážeme neuvěřitelně držet při sobě, když se někdo druhý ocitne v tísni. Jsme ochotní dát ze svého i to, co sami úzkostlivě potřebujeme, protože víme a cítíme, že ten druhý to v tu chvíli potřebuje ještě víc. V lidské pomoci, solidaritě a rychlosti podat pomocnou ruku jsme naprosto úžasní. Ta dobrota v nás pořád je – jen ji musíme uchovat i pro naše vlastní rodiny a pro naši budoucnost.
Klíč k budoucnosti držíme v rukou my a naše děti
Největším nebezpečím pro jakoukoliv společnost je lhostejnost, odevzdanost a ztráta vlastního úsudku. Spoléhat na to, že mocní u kormidla vyřeší naše životy za nás, je iluze. Skutečná změna totiž nezačíná u tiskových konferencí, ale u nás doma.
Máme obrovskou odpovědnost v tom, jak vychováváme své děti. Pokud je budeme učit jen slepě přikývnout a věřit všemu, co se jim řekne, vyrostou z nich opět jen tiší přihlížející. Naším úkolem je vést je ke zdravému selskému rozumu, ke zvídavosti a k tomu, aby se vždycky dívaly pod pokličku.
Musíme je učit ptát se:
- Co je opravdu dobré pro nás všechny jako pro lidi, a ne jen pro ty, kteří mají zrovna moc?
- Kde je ta správná cesta, jak se mít dobře tam, kde jsme doma?
Národ, který neztratí hrdost, nepřijde o svou budoucnost
Když naučíme děti rozumu, soběstačnosti, úctě k práci, solidaritě a schopnosti přemýšlet v souvislostech, dáme jim ten nejlepší základ do života.
Záleží jen na nás, zda budeme pasivními zákazníky bez možnosti reklamace, nebo lidmi, kteří vědomě utvářejí bezpečný, spravedlivý a rozumný domov pro sebe i pro své děti.
