Záhada dvou kufrů ve vlaku: Kdo doopravdy zabil Otýlii Vranskou?

První zářijovou sobotu roku 1933 zažila První republika šok, ze kterého se vzpamatovávala celé dekády. Když zaměstnanci železnice v Bratislavě a Košicích otevírali dva zatoulané kufry poslané z Prahy, čekal je výjev jako z nejhorší noční můry. V nádražních prostorách ležely rozčtvrcené ostatky mladé ženy. Začal se psát příběh nejznámější neobjasněné vraždy v historii české kriminalistiky.

Obětí se stala dvaadvacetiletá Otýlie Vranská. Pocházela z chudých poměrů na východním Slovensku a do Prahy přišla s vidinou lepšího života. Realita zlaté kapličky však byla drsná. Vranská střídala příležitostné práce, potýkala se s nedostatkem peněz a nakonec skončila v prostředí pražské chudiny a nočního života. Živila se jako příležitostná prostitutka, přičemž se neustále snažila najít muže, který by ji ze dna společnosti vytáhl.

V noci ze 31. srpna na 1. září 1933 byla Vranská naposledy spatřena živá. Procházela známé pražské podniky - kavárnu U Štupartů a vinárnu U Utrpených. Podle svědků byla ten večer ve společnosti několika mužů a vyprávěla o tom, že potkala někoho významného, s kým má domluvenou schůzku. Po jedné hodině ranní se po ní v temných pražských uličkách slehla zem.

Druhý den dorazily na Slovensko dva noční vlaky z Prahy. V prvním kufru v Bratislavě ukrýval hlavu a nohy, v druhém v Košicích ležel trup. Policie okamžitě zahájila rozsáhlou pátrací akci, kterou vedl vládní rada Josef Vaňásek – legenda pražské kriminálky a předloha pro slavného radu Vacátka. Vyšetřovatelé vyslechli tisíce lidí, prověřovali stovky anonymních udání a prohledávali pražské stoky i nevěstince. Vrah však zůstával nezachycen a ve společnosti zavládla panika.

Kolem vraždy Vranské vznikly desítky teorií. Spekulovalo se o sadistickém lékaři, protože tělo bylo odděleno poměrně zručně, o potulném námořníkovi i o vyřizování účtů v pražském podsvětí. Výslechy nikam nevedly a spis Otýlie Vranské se stal synonymem pro pomyslný pomník neúspěchu prvorepublikové policie.

Až po dlouhých 90 letech, v roce 2023, přinesl zásadní posun tým kriminalistických historiků a genetiků z Muzea Policie ČR. Dnešní experti znovu prozkoumali uchované stopy, pitevní protokoly i vzorky DNA za použití metod, o kterých se radovi Vaňáskovi mohlo jen zdát.

Hlavním podezřelým se stal rotmistr Josef Pěkný, s nímž se Vranská osudnou noc prokazatelně setkala. Analýza dochovaných vlasových stop odhalila, že na těle oběti se nacházely vlasy patřící ženě – s největší pravděpodobností Antonii Kokoškové, tehdejší Pěkného milence. Vyšetřovatelé došli k závěru, že k vraždě došlo po hádce a žárlivé scéně přímo v bytě Kokoškové, kde Pěkný s milenkou oběť usmrtil, tělo rozčtvrtil a v kufrech odnesl na nádraží.

Tragický osud Otýlie Vranské zůstává připomínkou toho, že i za nablýskanou prvorepublikovou fasádou existoval temný svět, ve kterém se za naivitu a chudobu platilo tou nejvyšší cenou.

Považujete zjištění moderních kriminalistů po 90 letech za definitivní tečku za tímto případem, nebo podle vás tajemství Otýlie Vranské zůstane navždy zcela neotevřené? Napište mi svůj názor do komentářů!

​Muzeum Policie ČR – oficiální závěry vyšetřovacího týmu plk. Radka Galaše (2023)

​Archivní pitevní protokol – prof. MUDr. František Hájka (1933)

​Zpravodajství ČT24 a iDNES.cz – odborné pokrytí výsledků DNA a historických analýz (září 2023)

Zatímco devadesát let žila veřejnost i historici v domnění, že Otýlii Vranskou zabil sadistický lékař nebo neznámý monstrózní pitevník, v září 2023 přišel tým badatelů a kriminalistických historiků z Muzea Policie ČR pod vedením Radka Galaše s překvapivým závěrem. Případ není neřešitelnou záhadou – byl to výsledek řetězce fatálních chyb tehdejší policie, opomenutých důkazů a jednoho milostného trojúhelníku.

Kriminalisté po desetiletí pracovali se zprávou vypracovanou pro potřeby vyšetřování, která tvrdila, že Vranská zemřela na následky úderů do hlavy. Badatelé však v archivech objevili původní pitevní protokol od uznávaného profesora Františka Hájka. Tento dokument změnil úplně vše:

SMRTÍCÍ ŘEZ: Otýlie Vranská nezemřela na úder do hlavy, ale na vykrvácení po masivním podříznutí hrdla. Pachatel k ní přistoupil zezadu, zaklonil jí hlavu a vedl hluboký řez od ucha k uchu.

Údery do hlavy (nejspíše sekáčkem či vojenskou šavlí) byly zasazeny až ve chvíli, kdy oběť ležela na zemi. Způsob podříznutí přesně odpovídal vojenskému výcviku z první světové války.

Sedm plytkých bodných ran v oblasti levého prsu nemělo za cíl oběť zabít – byly zasazeny až po smrti. Vrah se pravděpodobně snažil vytvořit dojem rituální vraždy nebo odvést pozornost k židovské komunitě.

Podle kriminalistů padá vina z 80 % na rotmistra Josefa Pěkného, veterána z první světové války, a jeho druhou milenku Antonii Koklesovou.

Smluvené rande a žárlivost

Vranská se ten večer potkala s Pěkným i Koklesovou v restauraci U Kupců. Pěkný odešel s Koklesovou do svého bytu v Nuslích. Vranská, která neměla kde spát, kolem jedné hodiny ranní přijela tramvají do Nuslí“

Kritický motiv

Vranská tvrdila, že jí Pěkný slíbil sňatek. V tehdejší době mohl nesplněný slib sňatku znamenat soudní dohadování. Pro rotmistra československé armády by veřejný skandál s prostitutkou znamenal okamžitý vyhazov z armády a konverzi v absolutní společenský krach.

Zkrat a afekt

Po příchodu Vranské do bytu došlo k eskalaci a žárlivé scéně, při níž Pěkný zkratkovitě zareagoval a oběť chladnokrevně podřízl. Koklesová na místě činu téměř jistě byla – rány na hrudi mohly být jejím „testem loajality“, kdy ji Pěkný donutil se na činu podílet.

Proč rada Vaňásek Pěkného neodhalil?

Přílišné ohledy na armádu: Pěkný byl válečný hrdina a rotmistr. Policie vůči němu vystupovala nepochopitelně opatrně – v jeho bytě dokonce nikdy neprovedla domovní prohlídku.

Transport kufrů: Dva těžké 35kg kufry nemusel na nádraží nést sám Pěkný. Jako rotmistr mohl vydat rozkaz svým podřízeným vojákům, aby zavazadla odnesli do konkrétních vlaků, aniž by ti tušili, co je uvnitř. Policie tuto verzi nikdy neprověřovala.

Kriminalisté v roce 2023 dohledali žijícího vnuka Antonie Koklesové a odebrali mu vzorek DNA, který porovnávali s dochovanými vlasy z kufru. Výsledek shodu nepřinesl . Což badatelé přičítají kontaminaci biologického materiálu během 90 let skladování. I přes absenci přímé DNA shody je však ucelený řetězec nepřímých důkazů, motivu a pitevních zjištění tak silný, že podle dnešních policistů u soudu s přehledem obstál.

Podrobnější rozbor práce kriminalistických historiků z Muzea Policie ČR můžete vidět přímo v pořadu Rozplétáme otazníky kolem Otýlie Vranské, kde ředitel muzea Radek Galaš vysvětluje pozadí tohoto přelomového odhalení.