Článek
Když se řekne „moje tchyně“, většina mých kamarádek zpozorní. Některé se ušklíbnou, jiné začnou vyprávět historky, které by vydaly na román. Já se ale pokaždé přistihnu, že se usmívám. Je to ženská plná energie, má smysl pro humor, rodinu bere jako základ všeho a ke svému věku má obdivuhodně blízko ke sportu. Lyže, hory, pohyb, to všechno je pro ni přirozené, ne povinnost.
Právě proto nás nepřekvapilo, že s dětmi tráví spoustu času. Naše vnoučata miluje, ale zároveň z nich nedělá rozmazlené prince a princezny. Umí si s nimi hrát, ale taky je zapojit do běžných věcí. A možná právě proto přišla s nápadem, který nás nejdřív úplně zarazil. Jedno odpoledne mezi řečí oznámila, že by s tchánem vzala děti na jarní prázdniny na lyže do Itálie.
Nápad, který nás zaskočil
První reakce byla rozpačitá. Přece jen tři malé děti, hory, cizí země a jen prarodiče. V hlavě se mi okamžitě rozběhl kolotoč obav. Co když se něco stane, co když to bude náročné, co když si toho na sebe berou moc. Nešlo o nedůvěru, spíš o přirozený rodičovský strach pustit děti z dohledu.
Tchyně nás ale nenechala dlouho váhat. Přišla s řešením, které by mě samotnou nenapadlo. Pojedeme všichni. Ona s tchánem budou bydlet s dětmi v jedné chalupě a my s manželem v jiné, nedaleko. Děti budou mít babi a dědu jen pro sebe, my budeme nablízku a zároveň si po dlouhé době užijeme čas jen spolu. Najednou všechno zapadlo do sebe tak přirozeně, že se obavy začaly rozplývat.
Děti nadšené, rodiče dojatí
Když jsme to oznámili dětem, jejich reakce mluvila za vše. Zářily jim oči a začaly plánovat, co všechno s babičkou a dědou zažijí. Pro ně je pobyt s prarodiči něco úplně jiného než s námi. S rodiči se řeší povinnosti, pravidla, režim. S babi se občas může i zlobit, trochu si vyskakovat a smát se hlasitěji, než je doma běžné.
A já si najednou uvědomila, jak vzácné to vlastně je. Nejen pro děti, ale i pro nás. Uvědomění, že si s manželem můžeme dovolit být jen sami sebou, jít se projít, zajít si večer ven a nemyslet pořád na to, kdo potřebuje svačinu nebo kde jsou rukavice. To všechno díky ženě, která místo toho, aby si užívala klid, bere na sebe odpovědnost a dělá to s radostí.
Vánoční dárek, který se neodmítá
Když jsme si mysleli, že už nás nemůže víc překvapit, přišla ještě jedna věc. Tchyně nám oznámila, že celý tenhle pobyt zaplatí. Pro ni to byl vánoční dárek. Pro děti zážitek. Pro nás něco, co se ani nedá úplně popsat slovy. Nebyl to jen finanční dar, ale jasné gesto. Myslí na nás, váží si nás a chce, abychom si společný čas užili bez starostí.
Seděla jsem doma a říkala si, že taková tchyně je opravdu poklad. Ne proto, že něco zaplatila, ale proto, že myslí dopředu, spojuje rodinu a dává věci do pohybu s lehkostí a nadhledem. A tak se ptám sama sebe i ostatních. Kolik lidí může s klidným srdcem říct, že má zlatou tchyni. Já to říkám bez váhání a s obrovskou vděčností.
