Článek
Pracovnu si zařizovala postupně
Simona pracuje z domova jako účetní. Když s manželem před lety zařizovali byt, menší pokoj si nechala na práci. Nejdřív v něm měla starý stůl a kancelářskou židli z bazaru. Postupně přibyly police, skříň na doklady a větší monitor. Za dveřmi měla klid na hovory s klienty a večer mohla práci zavřít a odejít. „Manžel má svoje směny napsané na kalendáři. Já mám termíny v počítači. Někdy mi připadá, že dokud mě nevidí ráno odcházet z bytu, nebere to stejně vážně,“říká. Práce z domova prý není práce.
V obýváku prý nebude mít soukromí
Když jeho sedmadvacetiletý syn musel opustit pronájem, Simona proti dočasnému nastěhování nic neměla. Počítala s rozkládací pohovkou v obýváku, kde už několikrát přespal. V sobotu ale našla manžela v pracovně. Ze skříně vyndával šanony a rovnal je na podlahu. Oznámil jí, že odpoledne přivezou postel. Syn přece potřebuje vlastní pokoj, jestli u nich bude několik měsíců. „Zeptala jsem se, kam tedy půjdu já. Ukázal směrem do kuchyně. Prý notebook můžu otevřít kdekoliv.“ Když mu připomněla doklady, monitor a hovory s klienty, řekl, že jeho syn je teď v nouzi a ona by mohla trochu ustoupit.
Pomoc synovi nebyla problém
Simonu ta poznámka rozzlobila. Ještě před chvílí se bavili o stěhování stolu, teď se měla obhajovat, jestli vůbec chce jeho synovi pomoct. Přitom od začátku souhlasila, aby přijel. Vadilo jí, že manžel všechno domluvil a jí nechal jen úklid vlastních věcí. „Řekla jsem mu, že kdyby se mě zeptal, mohli jsme hledat řešení. Ale on už objednal postel. Se mnou počítal jen jako s někým, kdo uvolní místo.“ Manžel namítl, že synovi pokoj slíbil a teď už mu přece nemůže říct, že ho nedostane. Simona začala vracet šanony do skříně. Požádala ho, aby mu zavolal dřív, než postel naloží.
Syn dorazil po poledni jen se dvěma taškami. Mezi dveřmi se Simony rozpačitě zeptal, jestli se kvůli němu pohádali. Otec mu totiž do telefonu řekl, že s pracovnou jsou nějaké komplikace. Simona mu vysvětlila, že tam každý den pracuje a o slíbeném stěhování nevěděla. Překvapeně se podíval na otce. Myslel si, že je to domluvené. Pohovka mu prý zatím stačí, hlavně že nemusí platit hotel. Tašky odnesl do obýváku a začal se ptát, kam si může uložit oblečení.
Čí pohodlí mělo ustoupit
Večer manžel uznal, že jí to měl říct předem. Hned ale dodal, že v obýváku syn dlouho zůstat nemůže. Simona souhlasila. Navrhla, že mohou na pár týdnů spát na pohovce oni a syn dostane ložnici. Manžel se zamračil. Má přece ranní směny a potřebuje se pořádně vyspat. „Já se zase potřebuju soustředit na práci,“ odpověděla Simona. Tentokrát už ji ke kuchyňskému stolu neposílal.
