Článek
Jiřiny bývaly kdysi samozřejmou součástí venkovských zahrad. Pak na čas ustoupily jiným květinám, jenže dnes se k nim lidé znovu vracejí. A dává to smysl. Jsou nápadné, barevné, vydrží kvést dlouho a umějí udělat parádu jak v záhonu, tak ve váze. Navíc je dnes výběr odrůd tak široký, že si vybere skoro každý. Od drobných a jemných květů až po velké, plné jiřiny, které na sebe strhnou pozornost hned na první pohled.
Na první pohled mohou působit jako květiny, které dají hodně práce. Ve skutečnosti nejsou nijak složité, jen potřebují vědět, co jim prospívá. Kdo pochopí jejich rytmus, většinou jim propadne. Jiřiny totiž umějí vrátit péči opravdu velkoryse. Když se jim daří, nasazují jeden květ za druhým a zahrada díky nim vypadá živě až do chvíle, kdy přijde první mráz.
Úplným základem je správně načasovaná výsadba. Jiřiny mráz nesnášejí a jsou na něj citlivé už od začátku. Stačí chladná noc a rostlina může být poškozená. Proto se s výsadbou nevyplácí spěchat. Nejbezpečnější bývá sázet až po posledních jarních mrazících, tedy většinou v druhé polovině května. Kdo chce risknout dřívější termín, musí pečlivě sledovat počasí a počítat s tím, že přízemní mrazíky umějí překvapit i ve chvíli, kdy už se zdá, že je jaro v plném proudu.
Jiřiny lze pěstovat ze sazenic i z hlíz. Každá varianta má něco do sebe. Sazenice mají výhodu v tom, že už jsou rozjeté a po výsadbě se rychleji chytnou. Člověk tím získá několik týdnů náskoku. Hlízy jsou zase osvědčená klasika, na kterou nedají dopustit zkušení zahrádkáři. Ať zvolíte cokoli, vždy myslete hlavně na to, že jiřiny potřebují teplo, světlo a dobře připravenou půdu.
Právě stanoviště bývá často rozhodující. Jiřiny milují slunce a bez něj to zkrátka není ono. Ve stínu sice přežijí, ale vytahují se, zeslábnou a kvetou mnohem méně. Pokud chcete pěkné, silné rostliny, vyberte jim co nejslunnější místo. Zároveň by měly mít kolem sebe dost prostoru, aby mohly dýchat a nebyly namačkané jedna na druhé.
Velkou roli hraje i zemina. Jiřiny mají rády vláhu, ale nesnesou dlouhodobě mokrou půdu. V těžké a nepropustné zemině často trpí, protože hlízy mohou začít zahnívat. Kdo má na zahradě těžší půdu, měl by ji před výsadbou odlehčit pískem a doplnit vyzrálým kompostem. Čerstvý hnůj se k jiřinám moc nehodí. Mnohem lepší je dát jim půdu, která je kyprá, výživná a zároveň dobře propouští vodu. Jiřiny porostou mnohem lépe, když půdu připravíte opravdu do hloubky, ne jen povrchově.
S výsadbou samotnou si poradí i začátečník. Důležité je nechat mezi rostlinami dost místa. Nejčastěji se doporučuje rozestup zhruba 45 až 65 centimetrů podle odrůdy a toho, jak mohutné rostliny očekáváte. Když je vysadíte příliš nahusto, budou se mezi sebou přetahovat o světlo i vzduch a záhon se bude hůř udržovat. Pokud sázíte hlízy, očka musí směřovat nahoru. Po zasazení je potřeba zeminu dobře přitlačit a dopřát rostlinám pořádnou zálivku.
Jedna z nejdůležitějších věcí, na kterou se často zapomíná, je zaštipování. Mnoho lidí má pocit, že by mladé rostlině spíš uškodili, když do ní zasáhnou. U jiřin je to ale přesně naopak. Když se mladá rostlina včas zaštípne, začne se krásně větvit. Místo jedné dlouhé lodyhy vznikne silnější, hustší a hezčí trs, který pak nasadí víc květů. Není na tom nic složitého. Stačí odstranit vrchol rostliny nad listy a podpořit tím její rozvětvení.
close-up-pink-orange-flowers-blooming-outdoors
Když jiřiny začnou přibývat na výšce, je čas myslet i na oporu. U vyšších odrůd je to téměř nutnost. Letní bouřky, silný déšť nebo vítr dovedou během chvíle polámat i pěkně narostlou rostlinu. Přitom řešení je jednoduché. V domácích podmínkách většinou stačí pevný kůl nebo tyč a provázek. Lepší je dát oporu včas, než pak zachraňovat přelomené stonky ve chvíli, kdy jsou rostliny obsypané květy.
Jiřiny patří mezi květiny, které mají opravdu rády vodu. V horkých dnech odpaří listy velké množství vláhy a rychle je poznat, když jim chybí. Jakmile začnou listy povadat, je nejvyšší čas zasáhnout. Zalévat je nejlepší přímo ke kořenům. Voda na listech není moc užitečná a při častém kropení shora si člověk spíš přidělává práci bez většího efektu. Mnohem lepší je vydatná zálivka jednou za několik dní než každodenní lehké pokropení povrchu. Voda se musí dostat tam, kde ji rostlina skutečně potřebuje.
Stejně důležitá jako zálivka je i výživa. Jiřiny si z půdy berou hodně živin, zvlášť když mají dlouho kvést a vytvářet silné stonky. Na začátku růstu jim prospívá hnojivo s vyšším obsahem dusíku, které pomáhá listům a celkovému růstu. Jakmile se ale objeví poupata, je lepší přejít na hnojivo s vyšším podílem draslíku. To podpoří kvetení, zpevní rostlinu a prospívá i hlízám. Kdo by dál přihnojoval hlavně dusíkem, dočká se sice bujné zeleně, ale květů může být méně, než by čekal.
Velmi se vyplatí také průběžně odstřihávat odkvetlé květy. Na záhonu to hned vypadá lépe, ale nejde jen o vzhled. Rostlina díky tomu neplýtvá silou na tvorbu semen a pokračuje v dalším kvetení. U jiřin je to poznat opravdu rychle. Kdo je průběžně čistí, mívá záhon déle pěkný a plný nových poupat.
Péče o záhon zahrnuje i boj s plevelem. U jiřin je lepší jít klasickou cestou a vytáhnout motyčku. Chemické postřiky proti plevelům bych u těchto květin zbytečně nepoužívala, protože jiřiny bývají na zbytky herbicidů citlivé. Jakmile rostliny trochu zesílí, může pomoct i mulč. Třeba sláma umí pěkně omezit růst plevele a zároveň drží v půdě vláhu, což se v létě hodí dvojnásob.
Jiřiny nemusíte pěstovat jen na záhoně. Krásně se jim daří i v nádobách, takže mohou ozdobit balkon, terasu i prostor u vchodových dveří. Důležité je jen vybrat správnou odrůdu. Do květináčů se hodí hlavně nižší a kompaktnější typy, zatímco vysoké jiřiny pěstované na řez potřebují víc místa a v nádobě se jim obvykle nedaří tak dobře. Počítat je ale potřeba s tím, že v květináči zemina vysychá rychleji než v záhonu, takže rostliny budou chtít častější zálivku i pravidelné přihnojování.
S příchodem podzimu přijde i chvíle, kterou není dobré propásnout. Jakmile první mrazík spálí listy a nadzemní část začne hnědnout, je čas hlízy vyndat ze země. Nechají se oschnout a potom se uloží na suché, chladné a bezmrazé místo. Právě to rozhodne o tom, v jaké kondici přečkají zimu a jestli na jaře znovu dobře porostou.
Jiřiny nebývají při dobré péči příliš problematické, ale občas se na nich objeví mšice nebo jiné potíže. Většinou ale platí, že silná a dobře pěstovaná rostlina zvládá nepříjemnosti mnohem lépe než ta, která roste ve špatné půdě nebo na nevhodném místě. I tady se ukazuje, že nejlepší ochranou je poctivý základ. Slunce, vzduch, voda, výživa a rozumná péče během celé sezony.
Na jiřinách je krásné i to, že nepůsobí chladně ani přehnaně vyšlechtěně. Mají v sobě něco ze starých zahrad, ale zároveň umějí být překvapivě moderní. Hodí se do venkovských záhonů i do upravenějších zahrad, kde mají být hlavní ozdobou pozdního léta. Ve váze vydrží krásné a na záhoně umějí držet barvu i energii ve chvíli, kdy už jiné květiny pomalu končí.
Právě proto by byla škoda na jiřiny zapomínat. Nejsou to jen květiny našich babiček. Jsou to spolehlivé a vděčné rostliny, které dokážou dělat radost celé léto a kus podzimu navrch. A začátečník se jich bát opravdu nemusí. Když jim dopřeje slunce, dostatek vody, trochu péče a na podzim hlízy včas schová, odmění se mu přesně tím, co od letních květin čeká každý. Dlouhým a bohatým kvetením, které zahradě dodá barvu i život až do prvních mrazů.
Zdroje:
