Článek
Monika s Radkem vlastní chalupu neměli. Spláceli byt, měli dvě děti a možnost trávit víkendy a prázdniny na chatě u lesa jim připadala skvělá. Radkova maminka tam poslední roky skoro nejezdila a na jaře jim nabídla, že ji mohou celý rok využívat. Mělo to ale jeden háček. Než tam poprvé přespí, bude potřeba dát pár věcí do pořádku.
Tekla baterie v kuchyni, splachování na toaletě nefungovalo tak, jak mělo, část zásuvek byla uvolněná a po zimě bylo potřeba opravit několik prken na plotě, vyčistit okapy a pořádně uklidit. Nebyla to žádná ruina, jen chata, o kterou se několik let staralo spíš podle potřeby než pravidelně.
„Počítala jsem s tím. Tchyně nám chatu nechala zadarmo, takže mi připadalo normální koupit baterii, opravit záchod a udělat věci, bez kterých bychom tam stejně nemohli fungovat,“ říká Monika.
První opravy zvládl Radek většinou sám. Během několika víkendů byla chata čistá, funkční a rodina tam začala pravidelně jezdit.
Když už opravovali, přidávaly se další věci
Jenže u starší chaty se rychle ukázalo, že jedna věc navazuje na druhou. Při silnějším dešti začalo zatékat kolem komína, takže Radek zavolal pokrývače. Stará lednice dosloužila a spodní skříňky kuchyňské linky byly na několika místech nabobtnalé. Monika našla jednoduchou linku ve výprodeji a rozhodli se ji vyměnit.
Postupně přibyla pracovní deska, nový dřez a v ložnici plovoucí podlaha místo starého potrhaného lina. Nebyl to žádný luxus. Většinu práce dělal Radek sám a oba měli pocit, že investují do místa, které bude rodina používat ještě dlouho.
K tomu přispívala i Radkova maminka. O opravách věděla, několikrát se na chatu přijela podívat a změny se jí líbily. „Jednou mi dokonce řekla, že je dobře, když si to tam děláme podle sebe, protože jednou chata stejně zůstane Radkovi. Po téhle větě mě opravdu nenapadlo, že by ji za pár měsíců chtěla prodat,“ vzpomíná Monika.
Když na konci léta sečetli opravy, materiál a vybavení, které do chaty pořídili, dostali se přibližně na 85 tisíc korun. Část tvořily věci, které by si případně mohli odvézt, velká část peněz ale zůstala přímo v chatě.
U nedělní kávy se dozvěděli o makléři
V září přijela tchyně na návštěvu a mezi řečí zmínila, že se na chatu přijde podívat realitní makléř. Monika nejprve myslela, že si chce jen zjistit její cenu. Pak ale Radkova matka řekla, že se rozhodla chatu prodat a peníze si ponechat jako rezervu.
Radek se jí zeptal, proč jim to neřekla dřív. Tchyně odpověděla, že je to její majetek a rozhodnutí udělala až nedávno. Navíc podle ní chatu celé léto využívali zdarma, takže na tom nikdo neprodělal.
„To mě naštvalo. My jsme ji nedostali jako hotovou chatu, do které jsme jen přijeli s taškou. Nejdřív jsme ji museli opravit, aby se tam vůbec dalo normálně být. A potom jsme do ní dávali další peníze, protože jsme věřili, že ji budeme používat dál,“ říká Monika.
Nešlo přitom o to, že by tchyni upírala právo chatu prodat. Byla její. Monice vadilo, že celé měsíce sledovala, jak do ní investují, a ani jednou nenaznačila, že by měli s dalšími úpravami raději přestat.
Za opravy jim nic vrátit nechtěla
Radek se ještě pokusil s matkou domluvit. Nechtěl žádný podíl z prodeje. Navrhl pouze, aby jim vrátila alespoň část peněz za opravy a materiál, který v chatě zůstane.
Tchyně odmítla. Podle ní si většinu věcí udělali sami od sebe a ona žádnou rekonstrukci neobjednávala.
Monika už se dál hádat nechtěla. Odvezli si matrace, komody, gril a další věci, které koupili a šly jednoduše odnést. Opravená střecha, kuchyň, podlaha a další úpravy samozřejmě zůstaly.
„V tu chvíli jsem pochopila, že ty peníze už neuvidím. Nejvíc mě mrzelo, že jsme se předem jasně nedomluvili. V rodině má člověk pocit, že papír ani přesná dohoda nejsou potřeba. A právě tam jsme udělali chybu,“ přiznává Monika.
Na podzim tchyně potřebovala pomoc znovu
Chata se nakonec neprodala hned. O několik týdnů později zavolala Radkova maminka, zda by mohl přijet vyčistit okapy, naposledy posekat zahradu a připravit vodu na zimu.
Tentokrát Radek odmítl.
Monika mu do rozhodování nemusela mluvit. Po tom, co se stalo, to viděl stejně.
„Řekla jsem jen, že když už je chata určená k prodeji, musí se o ni starat její majitelka. My jsme se starali celý rok a myslím, že jsme udělali víc než dost.“
Tchyně si nakonec zazimování zařídila jinak a o několik měsíců později chatu skutečně prodala. Monika s Radkem z prodeje nic nedostali.
Když jim později Radkova maminka nabídla, že mohou využívat její starší garáž jako sklad a případně si ji trochu upravit, Monika už měla odpověď připravenou.
„Poděkovala jsem jí a řekla, že se nám věci do sklepa ještě vejdou. Podruhé už bych stejnou chybu neudělala.“
