Článek
K mamince jezdila několikrát týdně
Když maminka přestala zvládat nákupy, návštěvy lékaře a běžné věci kolem domu, začala za ní Ivana jezdit častěji. Nejdřív jednou nebo dvakrát týdně, později skoro obden. Cestou z práce nakoupila, vyzvedla léky, uklidila, něco uvařila a zkontrolovala, jestli maminka všechno zvládá. Když bylo potřeba jet k lékaři, vzala si volno. Postupně tomu přizpůsobovala víkendy i vlastní plány. „Nikdy mě nenapadlo počítat, kolikrát jsem tam byla. Byla to moje máma a potřebovala pomoc.“
Bratr bydlel dál a přijížděl většinou jednou za dva nebo tři týdny. Někdy přivezl větší nákup, posekal zahradu nebo maminku někam odvezl. Ivana byla ráda, že přijel. Jen si všímala, že si schovává účtenky a zapisuje kilometry. Neřešila to. Bratr byl na peníze vždycky pečlivý a ona předpokládala, že chce mít jen přehled.
Po pohřbu přišel se seznamem
Maminka po sobě zanechala dům a nějaké úspory. Sourozenci se domluvili, že dům zůstane Ivaně a bratra vyplatí. Když ale začali řešit, kolik přesně má dostat, přinesl bratr několik papírů. Měl na nich nákupy, které mamince platil, benzín za cesty, drobné práce kolem domu a také hodiny, které podle svých zápisků péčí strávil.
Ivana nejdřív myslela, že chce vrátit jen peníze, které skutečně zaplatil ze svého. To jí připadalo v pořádku. Pak ale zjistila, že do částky počítá i svoje cesty a čas strávený u maminky. „Když mi začal vysvětlovat, kolik ho stála jedna cesta a kolik hodin tam celkem byl, zůstala jsem na něj koukat. To už mi přišlo moc.“ Bratr tvrdil, že nechce nic navíc. Jen aby se mu vrátilo to, co do péče dal.
Ivana vytáhla svůj kalendář
Na další schůzku přinesla Ivana několik starých kalendářů. Kvůli práci si do nich celé roky zapisovala návštěvy lékařů, nákupy i dny, kdy musela jet k mamince. Položila je před bratra a řekla mu, že když chtějí počítat jeho čas, mohou stejným způsobem spočítat i ten její.
Byly tam stovky cest, hodiny čekání u lékařů, dny dovolené i víkendy, kdy zůstala doma, protože maminka něco potřebovala. Ivana ale žádnou částku nevypočítala. „Řekla jsem mu, že jestli si máme mezi sebou počítat každou hodinu u vlastní mámy, tak můžeme. Jen nevím, kam bychom se tím dostali.“
Bratr už svůj čas znovu neřešil. Ivana mu uznala peníze, které prokazatelně zaplatil za maminku ze svého. Benzín ani návštěvy do dědictví nakonec nepočítali.
