Článek
Jedna jediná zpráva mi ukázala, že můj manžel má smysl pro humor, o kterém jsem neměla ani tušení. Začalo to úplně nevinně. Seděla jsem večer na gauči, děti už byly v posteli a já si konečně mohla dopřát chvíli klidu s knížkou a čajem. Mobil mi zazvonil a na displeji se objevilo neznámé číslo. Otevřela jsem zprávu a četla: „Když se měsíc schová za mraky, najdeš odpověď na otázku, kterou nehledáš.“
Chvíli jsem na to zírala a přemýšlela, jestli to není nějaký omyl. Možná spam? Nebo špatně odeslaná zpráva? Ale bylo to zvláštní – žádný odkaz na podivné stránky ani reklama na půjčky. Jen tahle záhadná věta.
„Co to má být?“ zeptala jsem se nahlas, ale nikdo mi samozřejmě neodpověděl. Manžel byl v kuchyni a něco kutil s nářadím, takže jsem mu ani neukazovala telefon. Řekla jsem si, že to asi nic není, a šla si po svém.
Jenže další den přišla další SMS: „Podívej se pod polštář tam, kde spíš.“ To už mě trochu zarazilo. Co to má znamenat? Bylo to od stejného čísla jako včera. A co je ještě divnější – pod polštářem jsem opravdu našla malý papírek s nápisem: „První krok ke štěstí je úsměv.“
Začala jsem být nervózní. Kdo mi píše? A jak ví, kde spím? Napadlo mě, jestli mě někdo nesleduje. Možná nějaký vtípek od kamarádky? Ale která z mých přítelkyň by měla čas na takové blbosti?
Další zpráva přišla hned večer: „V kuchyni najdeš klíč k dalšímu kroku.“ Už jsem byla vážně zmatená. Šla jsem do kuchyně a hledala něco neobvyklého. A pak jsem si všimla malého klíčku položeného vedle hrnce na sporáku. Na klíčku byl přivázaný lístek: „Odemkni šuplík v pracovně.“
V tu chvíli už jsem byla naprosto pohlcená touhle záhadou. Šla jsem do pracovny a odemkla šuplík, který manžel normálně zamyká (říká tomu „jeho svatyně“, kde má všechny svoje technické hračky). Uvnitř byl další papírek: „Když se podíváš do zrcadla, uvidíš odpověď.“
Běžela jsem k zrcadlu a čekala… no nevím co vlastně. Že tam bude něco napsané? Že mě někdo sleduje? Ale nic tam nebylo. Jen můj vlastní obličej s výrazem naprostého zmatení. A pak mi přišla další SMS: „Zrcadlo ti ukáže pravdu jen tehdy, když si vzpomeneš na naše první rande.“
V tu chvíli mi to začalo docházet. První rande? To přece nemůže být náhoda! Na našem prvním rande jsme byli v malé kavárně a manžel mi tehdy dal růži s lístkem, na kterém bylo napsáno: „Jsi moje záhada k rozluštění.“ Bylo to trochu kýčovité, ale zároveň roztomilé.
„To snad ne,“ zamumlala jsem si pro sebe a šla za manželem do kuchyně. Seděl u stolu a tvářil se naprosto nevinně.
„Ty mi píšeš ty zprávy?“ zeptala jsem se přímo.
Podíval se na mě s výrazem naprostého překvapení – tak dokonalým, že by mohl dostat Oscara. „Já? Jaké zprávy?“ zeptal se.
Ukázala jsem mu telefon a přečetla mu poslední zprávu o zrcadle a prvním rande. Chvíli mlčel a pak se začal smát tak nahlas, že vzbudil děti.
„Takže jo!“ vykřikla jsem a plácla ho do ramene.
Přiznal barvu. Celé tohle divadlo bylo jeho nápad. Prý chtěl trochu oživit náš vztah a překvapit mě něčím originálním. „Říkal jsem si, že když tě donutím trochu pátrat, budeš mít větší radost z výsledku,“ vysvětloval mezi záchvaty smíchu.
„A co je ten výsledek?“ zeptala jsem se podezřívavě.
Usmál se tím svým typickým úsměvem – tím samým úsměvem, kterým mě kdysi sbalil – a podal mi malou krabičku. Otevřela jsem ji a uvnitř byl stříbrný přívěsek ve tvaru klíče.
„Klíč k tvému srdci,“ řekl teatrálně a já musela protočit oči.
Bylo to sladké… i když trochu bláznivé. Nakonec jsme se oba smáli tomu, jak moc mě dokázal zmást těmi šiframi a tajemnými zprávami.
Musím uznat, že tenhle jeho vtípek byl opravdu originální. A i když bych si nikdy nepomyslela, že budu řešit hádanky jako v nějakém detektivním filmu kvůli vlastnímu manželovi, nakonec to bylo docela osvěžující.
