Článek
Pár věcí na památku
Po rodičích zůstala sestrám chalupa, kam už ani jedna pravidelně nejezdila. Radka měla daleko, sestra trávila víkendy na zahradě u svého domu. Prodej navrhla jako první a hned připomněla, že peníze dostanou napůl. Radka souhlasila, domluvila makléře a vzala si dva dny volna na třídění věcí. Sestra slíbila pomoc o víkendech. Při jednom telefonátu se zeptala, jestli si může nechat něco na památku. „Řekla jsem jí, že samozřejmě. Sama jsem si vzala šachy. S tátou jsme je na chalupě hrávali, někdy jsme u nich seděli celý večer. Nenapadlo mě, že bychom si měly předem napsat seznam.“
Nejdřív si myslela, že je někdo vykradl
Před focením přijela Radka umýt okna a posekat zahradu. V kůlně nenašla sekačku. Z terasy zmizel dřevěný stůl i křesla. Uvnitř si všimla prázdné stěny po starožitné knihovně, kterou rodiče kdysi nechali opravit. Nebyla tam ani komoda ze stejné sestavy. Knihy ležely v krabicích na podlaze. Radka prošla do malého pokoje, kde o prázdninách spávaly děti sestry. Zmizely i obě postele. „Volala jsem jí, jestli se tam někdo nevloupal. Řekla mi, ať se uklidním, že všechno odvezli oni. Ještě se divila, proč jsem tak vyděšená.“
Na každou věc měla vysvětlení
Postele podle sestry patřily vlastně dětem, protože na nich celé roky spaly. Doma už potřebovaly nové, tak přece nebudou zbytečně kupovat další. Zahradní nábytek se jí přesně vešel na terasu a sekačku si vzal manžel. Knihovnu s komodou chtěla zachovat v rodině, měla k nim vztah. Když se Radka zeptala, proč se s ní nedomluvila, sestra připomněla její souhlas. Kupující prý stejně budou chtít chalupu prázdnou. „Zeptala jsem se, jestli ji napadlo, že bych tu komodu třeba chtěla já. Odpověděla, že na takové věci doma nemám místo. Ona už rozhodla i tohle.“ Pak začala vysvětlovat, kolik stála dodávka a jak obtížně dostávali knihovnu ze dveří.
Radka navrhla, aby sepsaly odvezené vybavení a domluvily se na rozdělení nebo vyrovnání. U knihovny a komody chtěla nejdřív zjistit hodnotu. Sestra se urazila. Prý snad nebude počítat každou židli, když dostane polovinu peněz za chalupu. Radka jí připomněla, že zrovna na přesném dělení peněz trvala ona. Rozhovor se stočil k tomu, že některé věci mají hlavně citovou cenu a je ošklivé přepočítávat vzpomínky na peníze. „Zeptala jsem se jí, jakou vzpomínku má na dva roky starou sekačku. S tou táta sekal jen párkrát a ona nikdy. Na to mi řekla, že jestli mi o ni tolik jde, přivezou ji zpátky.“
Tentokrát se nejdřív zeptala
Seznam nakonec daly dohromady při další návštěvě. Snadná domluva to nebyla. Sestra pořád připomínala, že Radka nemusela nic stěhovat. Knihovnu si nechala, komodu se zavázala přivézt Radce a po zjištění hodnoty obou kusů se dohodly i na doplatku. Započítaly také postele a zahradní nábytek, sekačka se vrátila do kůlny. Omluva nepadla. O týden později sestra zavolala, že pojede pro zbývající pytle s oblečením. Už se loučily, když se ještě zeptala, jestli si může vzít hliníkový žebřík. „Řekla jsem jí, že ten bych si chtěla nechat já. Tentokrát už mi nevysvětlovala, že ho nemám kam dát.“
