Článek
Starý nábytek má zvláštní kouzlo. Člověk se na něj někdy dívá jako na zbytečnost, která jen zabírá místo, ale stačí trochu představivosti a najednou z něj může být něco, co by se v obchodě kupovalo za velké peníze. Přesně tak to bylo se starou komodou, kterou jsem našla odloženou na půdě. Nebyla vyloženě zničená, ale do bytu už se nehodila. Měla oprýskaný nátěr, místy odřené hrany a zásuvky, které se vysouvaly trochu ztuha. Na první pohled nic, co by člověk chtěl vystavit před domem.
Jenže právě ty staré šuplíky mě zaujaly. Byly pevné, hluboké a pořád měly hezká kovová madla. A tak místo toho, aby komoda skončila rozebraná na prkna, dostala nový úkol. Udělali jsme z ní rozkvetlý stojan na terasu. Každý šuplík je trochu povytažený, každý tvoří samostatný truhlík a dohromady to vypadá jako malá zelená skříňka plná bylinek a květin. Posuďte sami, ale za mě je to přesně ten typ nápadu, který dodá domu osobitost.
Nejdřív je potřeba komodu dobře prohlédnout. Ne každý starý kus nábytku se na to hodí. Dřevo musí držet pohromadě, nohy by neměly být prohnilé a zásuvky musí unést zeminu. Pokud je komoda napadená červotočem, plesnivá nebo se rozpadá už při doteku, raději ji nepoužívejte na jedlé rostliny a možná vůbec ne ven. Na terasu nebo k domu je nejlepší starší, ale stále pevný kus.
Komodu jsme nejdřív vynesli ven, oprášili a pořádně vyčistili. Starý nátěr není nutné celý sundávat, pokud dobře drží. Právě patina tomu dodá kouzlo. Stačí odstranit odlupující se části, lehce přebrousit hrany a povrch znovu ošetřit. Protože bude stát venku, dřevo potřebuje ochranu. Použít se dá venkovní lazura, olej nebo barva vhodná do exteriéru. Kdo chce zachovat starý vzhled, zvolí jemný matný nátěr a neudělá z komody příliš lesklý kus nábytku. Venku působí lépe, když je trochu nedokonalá.
Nejdůležitější část je ochrana zásuvek. Do obyčejného šuplíku nemůžeme jen nasypat hlínu. Dřevo by rychle nasáklo vodu, začalo by se kroutit a hnít. Každou zásuvku jsme proto vyložili pevnou fólií. Hodí se jezírková fólie, silnější zahradní fólie nebo pevný plastový pytel, který se dobře upevní po stranách. Fólie musí chránit dno i boky, ale nesmí zadržovat vodu úplně bez odtoku.
A tady přichází na řadu drenáž. Do dna každého šuplíku je potřeba udělat několik otvorů, aby přebytečná voda mohla odtékat. Fólie se v místě otvorů propíchne nebo prořízne. Na dno patří keramzit, drobné kamínky nebo štěrk a teprve na ně substrát. Bez odtoku by se z rozkvetlého šuplíku po prvním větším dešti stala mokrá vana a rostliny by začaly uhnívat.
Zásuvky není dobré vysunout všechny stejně. Právě nepravidelnost vypadá nejlépe. Spodní šuplík může být vysunutý víc, prostřední méně a horní zase trochu jinak. Jen je potřeba myslet na stabilitu. Komoda naplněná zeminou je těžká, ale vysunuté zásuvky mohou změnit těžiště. Pokud stojí u zdi, je rozumné ji zezadu nenápadně přichytit. Stačí pevný úhelník, háček nebo jiný jednoduchý způsob, aby se nepřevrátila při větru nebo při zalévání.
Na osázení se nejlépe hodí rostliny, které nemají příliš hluboké kořeny. Horní šuplík může být krásný s levandulí, šalvějí, tymiánem nebo rozmarýnem. Prostřední zásuvka snese převislé květiny, třeba bakopu, lobelky, drobné petúnie nebo převislou verbenu. Spodní šuplík je ideální na mátu, meduňku, pažitku, oregano nebo nízké letničky. Jen u máty bych byla opatrná. Roste rychle a ráda obsadí celý prostor, takže jí dejte vlastní zásuvku.
Krásně funguje kombinace bylinek a květin. Bylinky jsou praktické, květiny dodají barvu a převislé rostliny změkčí hrany nábytku. Nemusí to být přehnaně barevné. Naopak. U staré komody vypadá nejlépe, když rostliny působí trochu přirozeně, jako by si tam samy našly místo. Zelené listy, pár fialových květů levandule, bílé drobné květy a jeden převis přes hranu udělají víc než přeplácaná směs všeho možného.
Umístění je také důležité. Komoda by neměla stát přímo na dešti bez jakékoliv ochrany. Nejlépe jí bude na terase, pod přesahem střechy, u vstupu do domu nebo v závětří. Slunce potřebují hlavně bylinky, ale celodenní úpal může malé šuplíkové záhony rychle vysušit. Ideální je místo, kam jde dopolední nebo odpolední slunce, ale kde rostliny nejsou celý den rozpálené.
Zálivka musí být opatrnější než u klasického záhonu. Šuplíky jsou mělké nádoby a v teplém počasí vysychají rychleji. Na druhou stranu v nich nesmí stát voda. Nejlepší je zalévat ráno nebo večer a vždycky se prstem přesvědčit, jestli je substrát opravdu suchý. Bylinky jako tymián nebo levandule nemají rády přemokření, zatímco máta nebo meduňka snesou vláhy víc.
Údržba je jednoduchá. Průběžně odstřihnout odkvetlé květy, zaštipovat bylinky, občas doplnit trochu substrátu a hlídat dřevo. Po sezoně je dobré zkontrolovat, jestli někde nezatéká voda pod fólii. Pokud komoda stojí venku celoročně, na zimu bych ji raději přesunula pod střechu nebo aspoň zakryla. Starý nábytek toho vydrží dost, ale mráz, déšť a sníh mu život zkracují.
Největší radost je na tom ale to, že vznikne úplný originál. Nikdo nebude mít stejný. Každá stará komoda má jiný tvar, jiná madla, jinou barvu a jinou historii. Když se osadí květinami, přestane působit jako starý nábytek a začne být ozdobou domu. Lidé si jí všimnou hned, protože něco takového se na terase nevidí každý den.
A právě proto mám podobné nápady ráda. Nejde jen o to něco ušetřit. Jde o to dát věci druhý život a udělat z ní kousek, který má duši. Stará komoda z půdy se proměnila v rozkvetlé šuplíky a místo aby překážela, vítá nás před domem pokaždé, když přijdeme na terasu. Stačilo trochu práce, pár rostlin a chuť nevyhodit něco, co ještě mohlo být krásné, užitečné a hlavně originální.
Zdroje:
https://www.amadea.cz/clanky-2/jak-se-starat-o-drevene-truhliky-a-prodlouzit-jejich-zivotnost/
https://www.rhs.org.uk/container-gardening/growing-plants-in-containers?
