Článek
Když jsem jednoho rána chtěla nakrájet hrušku, zahlédla jsem první z nich. Letěla přímo kolem mé hlavy, sebejistě, jako by jí kuchyně patřila. Za chvíli se objevila druhá. Třetí. A během dvou dnů jsem měla pocit, že žiju v tropickém skleníku. Kolem dřezu, u odpadkového koše, nad miskou s ovocem – všude ten drobný roj kroužící s nepochopitelnou drzostí. Zprvu jsem mávla rukou, ale to byla chyba. Ony se neodstěhují samy.
Začala jsem uklízet. Každý drobek, každý kousek ovoce, všechno, co by je mohlo lákat. Vyhodila jsem banány, umyla dřez horkou vodou, vynesla koš. Druhý den jich bylo víc. Třetí den jsem už rozmlouvala sama se sebou. Seděla jsem na kuchyňské lince, s ručníkem v ruce, a čekala, až přiletí. Byla jsem zoufalá. Představa, že někde v trubce nebo pod skříňkou spokojeně žijí desítky malých vetřelců, mě děsila. Připadala jsem si bezmocná. Až jsem si uvědomila, že přece musí existovat způsob, jak je přelstít.
Teprve v té chvíli mi došlo, že nejde o žádné tajemné bytosti, ale o obyčejné octomilky – malé ovocné mušky, které milují vůni zralého ovoce a kvasící sladkosti. A tak jsem se rozhodla bojovat jejich vlastní zbraní. Když je láká vůně ovoce, dostanou jí tolik, že je to zničí.
Vzala jsem prázdnou PET lahev, seřízla ji v polovině a do spodní části nalila trochu vody. Přidala jsem rozmačkaný kousek banánu a lžíci jablečného octa. Na hrdlo jsem připevnila potravinovou fólii a propíchala ji párátkem. První den se nic nedělo. Druhý den jsem si všimla několika malých teček uvnitř. Třetí den jsem jich napočítala desítky. Když jsem lahví lehce zatřásla, věděla jsem, že jsem vyhrála. Past fungovala.
Zajímavé bylo, že vítězství nepřišlo s pocitem euforie. Spíš s klidem. S vědomím, že i když mě pár dní trápila drobná havěť, našla jsem si vlastní cestu, jak to zvládnout. A tak jsem pokračovala dál – misku s ovocem schovala do lednice, dřez nechávám čistý a hadřík po každém použití suším na balkoně. Všechno, co by mohlo lákat ty malé vetřelce, má svůj řád.
Pokud vás tedy trápí stejné potvůrky, vězte, že je můžete přelstít. Octomilky milují zralé ovoce, šťávy, víno a ocet – a právě to můžete využít. Stačí malá miska s trochou červeného vína nebo směsí vody, jablečného octa a kapky saponátu. Zakryjte ji fólií, propíchejte pár drobných otvorů a nechte stát. Brzy zjistíte, že ten největší problém v kuchyni se dá vyřešit s úsměvem, trochou trpělivosti a kouskem fólie.
Dnes už vím, že občas je třeba se zastavit, uklidit, nadechnout – a neztrácet nervy kvůli maličkostem. Protože i maličkost může být lekcí v trpělivosti. A možná i v tom, že vítězství někdy přichází potichu – s jednou pastí, několika kapkami octa a pocitem, že máte svůj svět zase pod kontrolou.
Zdroje: www.prozeny.cz
