Hlavní obsah
Příběhy

Tchyně mi dvacet let vyčítala, že jsem si vzala jejího syna. Když ovdověla, chtěla bydlet u nás

Foto: Magnific.com

Martina se nikdy nedočkala toho, že by ji tchyně přijala do rodiny. Po smrti manžela však starší žena změnila názor. Oznámila synovi, že se k nim nastěhuje, a očekávala, že se o ni snacha postará.

Článek

Martina se za Petra provdala před dvaadvaceti lety. Jeho maminka Zdena jí už od začátku dávala najevo, že pro syna není dost dobrá. Vadilo jí, že Martina pochází z rozvedené rodiny, pracuje jako prodavačka a nemá vysokoškolské vzdělání. Při rodinných návštěvách často připomínala Petrovu bývalou přítelkyni, která vystudovala práva a podle ní měla mnohem lepší předpoklady pro manželství. Martina se zpočátku snažila tchyni zavděčit. Pekla jí k narozeninám, pomáhala s úklidem a zvala ji na rodinné oslavy. Časem ale pochopila, že ať udělá cokoli, vždycky se najde důvod ke kritice. Když se narodily děti, tchyně jí vyčítala způsob výchovy, stravování i to, že se příliš brzy vrátila do zaměstnání.

Po smrti tchána zůstala Zdena sama ve velkém bytě. Bylo jí osmdesát let a přestože se pohybovala pomaleji, většinu běžných činností stále zvládala. Petr za ní pravidelně jezdil, vozil jí nákupy a doprovázel ji k lékařům. Martina se návštěv účastnila jen výjimečně, protože vztahy mezi nimi byly dlouhodobě napjaté. Jednoho večera jí manžel oznámil, že maminka už nechce bydlet sama a ráda by se přestěhovala do jejich domu. Petr s ní o tom údajně několik týdnů mluvil a nabídl jí pokoj v přízemí, který dosud používali jako pracovnu.

„Zeptala jsem se ho, jestli si vůbec uvědomuje, co mi právě říká. Jeho maminka mě celý život urážela, při každé návštěvě měla připomínky k mé domácnosti a teď mám být šťastná, že se k nám nastěhuje. Navíc to se mnou nikdo předem neprobral,“ vzpomíná Martina. Petr tvrdil, že by měla staré spory zapomenout, protože maminka je už stará a potřebuje rodinu. Připomněl také, že Martina pracuje jen na částečný úvazek, a mohla by tak být přes den doma. Právě tato poznámka ji rozzlobila nejvíc. Manžel totiž automaticky počítal s tím, že veškerá každodenní péče připadne jí.

Když Zdena následující víkend přijela, začala si prohlížet přízemí a navrhovat, kam se přestěhuje nábytek. Martiny se zeptala, zda jí bude každý den vařit oběd, protože sama už nechce stát u sporáku. Martina jí klidně odpověděla, že o žádném stěhování zatím nerozhodli. Tchyně se urazila a prohlásila, že synovi vychovala dvě děti, a proto má na pomoc rodiny nárok. „Řekla jsem jí, že jí nikdo neodmítá pomoci. Ale přestěhovat se k nám a očekávat, že se o ni budu starat, není totéž. Když jsem ji potřebovala já, nikdy mi nepomohla. Teď přitom automaticky počítá s mým časem,“ vysvětluje Martina.

Petr nakonec uznal, že jednal bez dohody s manželkou. S maminkou začal řešit jiné možnosti, včetně pravidelné pomoci v jejím bytě a případného menšího bydlení blíže k nim. Zdena zatím zůstává doma a syn za ní dál jezdí. Martině nedávno vzkázala, že se jí stejně nikdy nezavděčí. Ta jí odpověděla, že o to se už dávno nesnaží. Pomoc nemocnému nebo starému člověku neodmítá, ale nechce, aby se z jejího vlastního domova stalo místo, kde bude dalších dvacet let poslouchat stejné výčitky jako dosud.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz