Článek
Kateřina byla s manželem Tomášem vdaná třináct let. Měli dvě děti, vlastní rodinný dům a Vánoce obvykle trávili v klidu. Na Štědrý den si připravili večeři, rozbalili dárky a následující dny navštěvovali příbuzné. Tchyně Libuše však měla jiné představy. V její rodině bylo zvykem scházet se u jednoho velkého stolu a společně slavit celé odpoledne i večer. Dokud žil její manžel, pořádala oslavy u sebe doma. Po jeho smrti začala stále častěji naznačovat, že by tradici měl převzít nejstarší syn Tomáš. Kateřina s tím nesouhlasila. Měla ráda rodinná setkání, ale představa, že bude na Štědrý den vařit pro patnáct lidí, ji vůbec nelákala.
Začátkem prosince jí zavolala manželova sestřenice a zeptala se, zda má na Štědrý večer přinést vlastní bramborový salát, nebo bude všechno připravené. Kateřina nechápala, o čem mluví. Sestřenice jí vysvětlila, že teta Libuše už před několika týdny rozeslala pozvánky na společné Vánoce u Tomáše a Kateřiny. Přijít měli sourozenci, jejich partneři, děti a dva vzdálení příbuzní. Tchyně všem oznámila, že mladí mají velký dům, a proto bude letos rodinná oslava právě tam. „Nejdřív jsem si myslela, že jde o nějaké nedorozumění. Potom mi sestřenice přeposlala zprávu od tchyně, ve které stálo, že se o štědrovečerní večeři postarám já. Dokonce tam měla napsané, že peču výborné cukroví a určitě připravím i rybí polévku,“ vzpomíná Kateřina.
Když tchyni zavolala, Libuše se vůbec nedivila. Řekla, že chtěla mladé překvapit a že přece není nic krásnějšího než Vánoce s celou rodinou. Kateřina jí vysvětlila, že nemá nakoupeno, připravený jídelníček ani dost místa u stolu. Navíc si chtěla Štědrý večer užít se svými dětmi. Tchyně odpověděla, že se všechno dá zvládnout, když má člověk dobrou vůli. „Řekla jsem jí, že nemůže pozvat patnáct lidí do cizího domu a potom oznámit majitelům, že mají připravit večeři. Ona mi odpověděla, že Tomáš je její syn, takže přece nejde o žádný cizí dům,“ vysvětluje Kateřina.
Tomáš se nejprve snažil celou situaci uklidnit. Navrhoval, že by mohli objednat hotové jídlo a nějak se uskromnit. Kateřina mu ale připomněla, že problém není v počtu řízků ani v místě u stolu. Vadilo jí, že za ně tchyně rozhodla, aniž by se kohokoli zeptala. Nakonec se s manželem domluvili, že Štědrý večer stráví doma pouze s dětmi a širší rodinu pozvou na společné posezení druhý svátek vánoční. Tomáš tuto změnu oznámil matce a požádal ji, aby informovala všechny pozvané. Libuše to odmítla s tím, že se před příbuznými nebude ztrapňovat. Musel jim tedy zavolat sám.
Rodinné setkání se nakonec uskutečnilo 26. prosince. Každý přinesl něco k jídlu a Kateřina připravila pouze kávu, čaj a několik druhů cukroví. Všichni se dobře bavili, jen Libuše si několikrát postěžovala, že Vánoce už nejsou, co bývaly. Když odcházela, poznamenala, že příští rok musí všechno naplánovat dříve. Kateřina jí odpověděla, že plánovat může, ale nejdříve se musí zeptat těch, u kterých chce oslavu pořádat. Tchyně se zatvářila uraženě. Kateřina však už nehodlala ustoupit. Nechtěla se totiž příští prosinec znovu dozvědět od cizích lidí, kolik hostů bude mít na Štědrý večer doma.
Zdroj: autorský text






