Článek
Alena byla s Jaroslavem vdaná dvaatřicet let. Měli dvě dospělé děti, rodinný dům a společné přátele. Jaroslav pracoval jako technik a jeho velkým koníčkem bylo rybaření. Jednou za měsíc odjížděl za kamarádem Karlem na jižní Moravu, kde společně trávili víkendy u vody. Alena rybaření nerozuměla a nikdy ji nelákalo sedět dlouhé hodiny na břehu rybníka. Byla ráda, že si manžel odpočine, zatímco ona navštěvovala sestru nebo trávila čas na zahradě. Jejich manželství považovala za spokojené a nikdy neměla důvod manželovy cesty kontrolovat.
Když Jaroslav v pětašedesáti letech náhle zemřel, Alena se několik měsíců vzpamatovávala ze ztráty. Pomáhaly jí děti a také Karel, který přijel na pohřeb. Při vyřizování pozůstalosti postupně třídila manželovy dokumenty, fotografie a staré dopisy. Přibližně čtyři měsíce po jeho smrti našla ve schránce obálku od ženy, jejíž jméno neznala. Dopis začínal omluvou za to, že se ozývá tak pozdě. Pisatelka se představila jako Veronika a napsala, že by ráda poznala rodinu svého otce Jaroslava.
„Dopis jsem četla snad pětkrát. Ta žena psala, že je jí čtyřicet let a že se s mým mužem pravidelně vídala. Přiložila několik fotografií, na kterých byli spolu. Na jedné měl Jaroslav stejné oblečení jako při odjezdu na ryby před dvěma lety,“ vzpomíná Alena. Nejprve se domnívala, že jde o omyl. Když ale Veronice zavolala, dozvěděla se, že se narodila z Jaroslavova vztahu ještě před jejich seznámením. Její matka dceru vychovávala sama a Jaroslav se k otcovství hlásil, přestože se s ní nikdy neoženil. S Veronikou se začal pravidelně stýkat až v její dospělosti.
Alena se rozhodla zavolat Karlovi. Ten po chvíli přiznal, že o Veronice věděl. Jaroslav u něj skutečně přespával a někdy spolu také rybařili, ale část víkendů trávil se svou dcerou a později i s jejími dětmi. Karel tvrdil, že slíbil příteli mlčenlivost a nechtěl zasahovat do jeho manželství. „Nejvíc mě bolelo, že o něm celá jedna rodina věděla něco, co přede mnou třicet let tajil. Měl další dceru a dvě vnoučata. A já jsem mu přitom každý měsíc balila věci na ryby a přála hezký víkend,“ říká Alena.
S Veronikou se nakonec osobně setkala. Přišla i s fotografiemi a vysvětlila, že Jaroslava několikrát prosila, aby o její existenci řekl manželce a ostatním dětem. On však stále odpovídal, že nechce nikomu ublížit. Veronika se o jeho smrti dozvěděla opožděně a dlouho váhala, zda má Alenu kontaktovat. Obě ženy spolu hovořily téměř celé odpoledne. Alena později o všem řekla svým dětem, které mají nyní možnost poznat svou nevlastní sestru. Sama zatím neví, jaký vztah s Veronikou naváže. Nedávno jí však poslala několik fotografií Jaroslava z mládí, o které ji požádala. Přiznává, že na manžela stále vzpomíná s láskou, ale kdyby dnes mohla položit jedinou otázku, neptala by se, proč měl další dítě. Chtěla by vědět, proč jí nikdy nedokázal říct pravdu.
Zdroj: autorský text






