Článek
Jana si chalupu v jižních Čechách pořídila s manželem Radkem před patnácti lety. Původně šlo o starý domek, ve kterém nebyla ani pořádná koupelna. Postupně do něj investovali úspory, vyměnili okna, opravili střechu a zařídili útulné pokoje. Jana se nejvíc těšila na zahradu, kde vysadila růže, hortenzie a několik ovocných stromů. Chalupa pro ni byla místem, kam jezdila odpočívat po náročném pracovním týdnu. Radek tam poslední dobou jezdil méně. Tvrdil, že ho bolí záda a raději zůstane doma. Jana proto často vyrážela sama nebo se sestrou.
Jednou v úterý jí přišla zpráva od neznámé ženy, která se představila jako Radkova kolegyně. Psala, že víkendový pobyt byl příjemný, ale překvapilo ji, že na chalupě nebylo pořádně uklizeno a v koupelně chyběly čisté ručníky. Požádala Janu, aby příště připravila ubytování lépe, protože za pobyt zaplatili čtyři tisíce korun. Jana si zprávu přečetla několikrát. O žádných hostech nevěděla a už vůbec netušila, že její manžel někomu chalupu pronajímá.
„Nejdřív jsem si myslela, že si ta paní spletla telefonní číslo. Když mi ale poslala fotografii obývacího pokoje, poznala jsem naši chalupu. Dokonce na stole stála moje keramická mísa, kterou jsem přivezla z dovolené. V tu chvíli mi došlo, že se tam děje něco, o čem vůbec nevím,“ vzpomíná Jana. Okamžitě zavolala Radkovi a požádala ho o vysvětlení. Manžel nejprve tvrdil, že chalupu pouze několikrát půjčil známým. Teprve když se zmínila o zaplacených penězích, přiznal, že za pobyty vybírá příspěvek na provoz.
Postupně vyšlo najevo, že během posledního roku nechal Radek na chalupě přespat nejméně šest různých rodin. Někteří byli jeho kolegové, další známí jejich známých. Klíče předával osobně a hostům vysvětloval, že se o objekt stará manželka. Jana přitom po každém víkendu uklízela, prala povlečení a doplňovala potřebné věci, protože předpokládala, že nepořádek způsobil manžel při svých občasných návštěvách. „Řekla jsem mu, že jsem mu patnáct let pomáhala chalupu opravovat a udržovat. A on ze mě bez mého vědomí udělal uklízečku pro svoje známé. Peníze si nechával a mně ani neřekl, že tam někdo byl,“ vysvětluje Jana.
Radek se hájil tím, že chtěl alespoň částečně pokrýt náklady na provoz. Podle něj bylo škoda nechávat chalupu prázdnou. Jana však odmítla, aby ji dál komukoli poskytoval bez společné dohody. Požádala ho také o přehled dosavadních plateb a rezervací. Zjistila, že na následující měsíc slíbil pobyt další rodině, která už poslala zálohu. Radek ji musel vrátit a vysvětlit, že chalupa nebude k dispozici. Od té doby tam jezdí pouze oni a jejich nejbližší příbuzní. Jana má ale dodnes nepříjemný pocit, když odemyká dveře. Nikdy totiž přesně nezjistila, kolika cizím lidem manžel jejich chalupu skutečně poskytl.
Zdroj: autorský text





