Článek
Věra byla čtyři roky v důchodu a konečně si začala užívat volnější program. Chodila na procházky, navštěvovala kamarádky a dvakrát týdně docházela na cvičení. Její syn Martin měl s manželkou Lucií dvě děti, osmiletého Matěje a šestiletou Aničku. Věra je pravidelně hlídala, když rodiče potřebovali pomoc, a děti u ní někdy přespávaly. Nikdy jí to nevadilo, pokud se předem domluvili. Jen si přála vědět, kdy s ní rodina počítá, protože i ona měla své plány.
První nepříjemnost nastala v úterý odpoledne, kdy byla Věra na návštěvě u kamarádky. Zavolala jí vychovatelka ze školní družiny a zeptala se, za jak dlouho si přijde vyzvednout Matěje. Věra nechápala, proč jí volá, protože se synem ani snachou na žádném hlídání domluvená nebyla. Učitelka jí vysvětlila, že podle údajů od rodičů je právě ona osobou, která má dítě vyzvedávat, pokud se rodiče opozdí. Martin byl pracovně mimo město a Lucie nebrala telefon. Věra proto návštěvu ukončila a pro vnuka přijela.
Když večer snacha dorazila, vysvětlovala, že měla důležitou pracovní schůzku a zapomněla dát vědět. Věra jí připomněla, že nemůže automaticky počítat s tím, že bude doma. Lucie se omluvila a slíbila, že se podobná situace nebude opakovat. Jenže o dva týdny později telefon zazvonil znovu. Tentokrát šlo o Aničku, které nebylo ve škole dobře. Učitelka oznámila, že se rodičům nedovolala a babička je v dokumentaci uvedena jako osoba, kterou mají kontaktovat. „Byla jsem zrovna na vyšetření u lékaře a nemohla jsem okamžitě odjet. Paní učitelka se mě ptala, jestli pro vnučku přijdu alespoň do hodiny. V tu chvíli jsem zjistila, že snacha dala škole moje číslo jako samozřejmé řešení každého problému,“ vzpomíná Věra.
Večer si se synem a snachou sedla a požádala je o vysvětlení. Lucie přiznala, že při vyplňování školních dokumentů uvedla babičku jako další kontakt a předpokládala, že to nebude problém. Podle ní přece Věra bydlí nejblíže a jako důchodkyně má nejvíce času. „Řekla jsem jí, že být v důchodu neznamená sedět celý den doma a čekat, až někdo zavolá. Ráda pomohu, když můžu, ale nemůže mě bez zeptání zavázat k něčemu, o čem vůbec nevím,“ vysvětluje Věra.
Martin uznal, že se s maminkou měli nejprve domluvit. Se školou proto upřesnili kontakty a pořadí, v jakém mají učitelé rodinu volat. Věra souhlasila, že může zůstat nouzovým kontaktem, ale pouze pokud se rodiče skutečně nemohou dostavit a ona bude mít možnost pomoci. Lucie zpočátku namítala, že se tím všechno zbytečně komplikuje, ale nakonec přistoupila na novou domluvu. Věra vnoučata vyzvedává dál, nejčastěji jednou týdně. Teď už ale ví, že si pro ně jde proto, že se předem domluvili, nikoli proto, že někdo automaticky počítá s jejím volným časem.
Zdroj: autorský text






