Článek
Alena pracovala jako fakturantka v menší obchodní společnosti. Bylo jí pětapadesát let a svou práci měla ráda, přestože vztahy s vedoucí Ivanou nebyly vždy jednoduché. Ivana byla velmi náročná, kontrolovala každou maličkost a očekávala, že zaměstnanci budou přizpůsobovat osobní život potřebám firmy. Alena se s ní většinou nedostávala do konfliktů. Chodila pravidelně do práce, přesčasy si vybírala jen výjimečně a dovolenou plánovala několik měsíců předem. Když jí ale zemřela teta, která ji po smrti maminky prakticky vychovávala, požádala vedoucí o jeden den volna.
Pohřeb se měl konat v pátek dopoledne v jiném městě. Alena vysvětlila, že s tetou měla velmi blízký vztah a chce se s ní rozloučit. Ivana však okamžitě namítla, že v pátek uzavírají měsíční fakturaci a nikdo další Aleninu práci nezvládne. Když Alena navrhla, že všechno připraví předem a chybějící hodiny napracuje, vedoucí odpověděla, že osobní záležitosti nemohou narušovat chod společnosti. „Řekla jsem jí, že nechci odjet na dovolenou ani si vyřizovat soukromé pochůzky. Jde o pohřeb člověka, který mě vychovával. Ivana mi odpověděla, že teta není nejbližší rodina a firma kvůli tomu nebude měnit plány,“ vzpomíná Alena.
Nakonec požádala o neplacené volno a obrátila se na personální oddělení. Tam jí vysvětlili, že samotný vztah k tetě nemusí za všech okolností zakládat nárok na pracovní volno, ale zaměstnavatel může její žádosti vyhovět. Po další domluvě s vedením získala jeden den dovolené, který si původně chtěla nechat na konec roku. Fakturaci dokončila už ve čtvrtek večer a v pátek odjela na pohřeb. Po návratu jí Ivana několik dní připomínala, jak složité bylo zajistit provoz během její nepřítomnosti, přestože všechny důležité podklady měla připravené.
O čtyři měsíce později zemřel příbuzný vedoucí Ivany. Ta oznámila zaměstnancům, že se v pátek nebude pracovat, protože se chce celá rodina rozloučení zúčastnit. Kancelář měla zůstat uzavřená a neodkladné záležitosti se vyřídí následující pondělí. Alena se podívala na kalendář. Právě v pátek měly opět uzavírat fakturaci. „Vůbec mě nenapadlo zpochybňovat, že chce Ivana na pohřeb. Jen jsem si vzpomněla, jak mi před několika měsíci vysvětlovala, že firma kvůli jednomu člověku nemůže měnit provoz. Najednou to šlo úplně bez problémů,“ říká Alena.
Když se na poradě zeptala, zda bude potřeba některé podklady připravit předem, Ivana odpověděla, že se všechno zvládne příští týden. Alena jí připomněla, že stejný postup navrhovala při pohřbu své tety. Vedoucí se zarazila a poznamenala, že tehdy byla situace jiná. „Řekla jsem jí, že rozdíl vidím hlavně v tom, čí příbuzný zemřel. Pak jsem už nic dalšího nedodávala. Nemělo cenu se hádat, ale chtěla jsem, aby slyšela, jak rozdílně se k nám zachovala,“ vysvětluje Alena.
Po této události se v kanceláři začalo o přístupu vedoucí více mluvit. Několik kolegů přiznalo, že měli podobné zkušenosti se schvalováním volna. Vedení následně upřesnilo pravidla zastupování a vyřizování mimořádných žádostí. Alena ve firmě zůstala, ale dnes si všechny domluvy potvrzuje písemně. S Ivanou vychází zdvořile a jejich pracovní vztah je korektní. Když se jí nedávno vedoucí zeptala, proč už s ní nechodí na společné obědy, Alena odpověděla, že si raději potřebuje odpočinout. Více vysvětlovat nechtěla.
Zdroj: autorský text






