Článek
Jana měla pětaosmdesátiletou maminku, která žila sama v malém bytě na okraji Plzně. Přestože chodila pomaleji a potřebovala občas pomoci s nákupy, stále si zakládala na vlastní samostatnosti. Jednoho dne však upadla a zlomila si stehenní kost. Následovala operace a několik týdnů pobytu v nemocnici a na rehabilitačním oddělení. Jana za ní pravidelně jezdila, nosila jí čisté prádlo a vyřizovala potřebné záležitosti. Její mladší sestra Marcela bydlela v Praze a nabídla se, že zatím pomůže s péčí o maminčin byt. Dostala náhradní klíče a slíbila, že bude kontrolovat poštu a větrat.
Jednoho sobotního dopoledne přijela Jana zalít květiny, protože Marcela měla být celý víkend mimo město. Když odemkla dveře, uslyšela z kuchyně rozhovor. V předsíni stály cizí boty a na věšáku visely bundy, které nikdy předtím neviděla. Z kuchyně vyšel mladý muž a překvapeně se jí zeptal, co potřebuje. Vysvětlil, že si byt pronajal od paní Marcely a že tam bydlí se svou přítelkyní. Dokonce jí ukázal písemnou smlouvu, ve které sestra vystupovala jako osoba oprávněná byt pronajmout.
„Zůstala jsem stát mezi dveřmi. V maminčině obýváku seděli cizí lidé, na stole měli notebook a v lednici vlastní jídlo. Sestra jim byt pronajala, zatímco maminka ležela v nemocnici a každý den se ptala, kdy už se bude moci vrátit domů,“ vzpomíná Jana. Nájemníci jí vysvětlili, že zaplatili kauci a první nájemné a byli ujištěni, že byt bude několik měsíců volný. Jana okamžitě zavolala sestře. Marcela nejprve tvrdila, že jde jen o krátkodobé ubytování známých, ale po několika otázkách přiznala, že chtěla využít dobu, kdy je byt prázdný, a získat peníze na jeho provoz.
Jana se zeptala, zda maminka o pronájmu ví. Marcela odpověděla, že ji tím nechtěla zatěžovat, protože má dost vlastních starostí. Peníze prý plánovala použít na energie a případné výdaje spojené s rehabilitací. Jenže maminka měla účty zaplacené a žádný souhlas k pronájmu nedala. „Řekla jsem sestře, že nemůže nakládat s cizím bytem jen proto, že má klíče. A už vůbec nemůže rozhodovat, kdy se maminka vrátí domů. Ona totiž každý den cvičila právě proto, aby mohla zase bydlet ve svém,“ vysvětluje Jana.
Obě sestry nakonec přijely za maminkou a řekly jí pravdu. Ta byla rozrušená a požádala, aby se nájemníci co nejdříve odstěhovali. Marcela musela s mladým párem vyřešit ukončení neoprávněně sjednaného pronájmu a vrátit peníze podle dohody, kterou s nimi následně uzavřela. Jana mezitím pomohla mamince zajistit domácí rehabilitaci a potřebné úpravy bytu. Když se po několika týdnech vrátila domů, všechny své věci našla na místě. Jediné, co se změnilo, byly zámky, které nechala na vlastní přání vyměnit.
Marcela se dodnes hájí tím, že chtěla jen pomoci s výdaji a byt by jinak zůstal zbytečně prázdný. Maminka se s ní dál vídá, ale nové klíče už jí nedala. Jana jí nedávno nabídla, že pro sestru nechá udělat náhradní sadu, pokud si to bude přát. Maminka zavrtěla hlavou a odpověděla, že prozatím stačí jedna dcera s klíčem. Po zkušenosti s cizími lidmi ve vlastní kuchyni už nechce riskovat další překvapení.
Zdroj: autorský text






