Článek
Pro ni už to byl Karlíček
Poprvé to Lucie slyšela u nedělního oběda. Sotva oznámili, že čekají chlapce, tchyně se usmála a řekla, že bude mít doma dalšího Karlíčka. Lucie odpověděla, že jméno ještě nevybrali. Manžel zatím odnášel talíře a nijak se k tomu nevyjádřil. „Myslela jsem, že to řekla jen tak z radosti. Jenže při další návštěvě už se ptala, jak se má Karlíček. Když jsem ji opravila, mávla rukou, že na tom přece není co vymýšlet.“ Manžel se jmenoval Karel stejně jako jeho otec. Stejné jméno měl i dědeček, po kterém zůstala v obýváku fotografie.
U nich se to tak dělá
Lucii se líbilo jméno Adam. S manželem se na něm shodli, ale když ho vyslovila před tchyní, nastalo ticho. Potom se tchyně obrátila na syna a zeptala se, jestli mu opravdu nevadí, že tradice skončí právě u něj. Karel řekl, že Adam je pěkné jméno. Matka mu připomněla, jak by jeho dědečka potěšilo další pokračování. „Řekla jsem, že dědeček je deset let po smrti a malého Adama mi snad nepřijde v noci vyčítat.“ Tchyně se nezasmála. Začala Lucii vysvětlovat, že v jejich rodině se některé věci dodržují. „Řekla jsem, že u nás se jména neopakují a každý dostal svoje. Odpověděla, že teď už jsem přece součástí jejich rodiny.“ Cestou domů Lucie čekala, že se jí manžel zastane. Řekl jen, že maminka potřebuje čas.
Manžel chtěl mít klid
Čas ale nic nezměnil. Tchyně volala s návrhy, že by dítě mohlo mít Karel alespoň jako druhé jméno. Jednou přinesla malý ručník s vyšitým písmenem K. Manžel ho převzal a poděkoval. Večer Lucii navrhl, jestli by toho Karla přece jen nezvážili. „Zeptala jsem se, jestli se mu přestal líbit Adam. Řekl, že ne, ale kvůli jménu se přece nebudeme několik měsíců hádat. Jenže s maminkou se nehádal on. Ona volala mně a on mi pak radil, ať to tolik neřeším.“ Lucie mu řekla, že další telefonát o jménu už vyřizovat nebude.
Ani tchyně si nevybrala
Při další návštěvě tchyně znovu začala o dědečkovi. Tentokrát seděl u stolu i její manžel. Lucie se ho zeptala, po kom vlastně dostal jméno on. Tchán odpověděl, že po svém otci, a zasmál se, že jeho maminka přitom chtěla Petra. „Zeptala jsem se, proč tedy Petr neprošel. Tchán řekl, že si dědeček prosadil svou. A moje tchyně na to úplně samozřejmě dodala, že ona by si taky vybrala jiné jméno, jenže tenkrát neměla proti manželovi šanci.“ Lucie se jí zeptala, proč tedy totéž žádá po ní. Tchyně se zarazila a pak řekla, že to byla jiná doba.
Jméno už jsme vybrali
Cestou domů se Karel sám vrátil k tomu, co u stolu zaznělo. Přiznal, že chtěl hlavně předejít dalším dohadům. Večer matce zavolal a řekl jí, že syn bude Adam a s Lucií už o tom nemá znovu začínat. „Za dva dny mi volala, co má tedy udělat s tím ručníkem. Řekla jsem, ať ho dá svému synovi. Karel se přece pořád jmenuje stejně. Manželovi jsem pak řekla, že můžeme být ještě rádi za Karla. Taky se u nich mohl dědit Spytihněv.“
